Muslimové ať si během ramadánu vezmou dovolenou, prohlásila nedávno dánská ministryně pro integraci Inger Stojberg. Tím se stala černou skvrnou nejen dánské, ale celé evropské politiky, hned vedle Viktora Orbána či Marine Le Pen.
Dánská ministryně Inger Stojberg je přesvědčena, že v době ramadánu, tedy v období muslimského půstu, mohou být muslimové v některých profesích nebezpeční sobě i svému okolí. V komentáři pro dánské noviny BT napsala:[1] „Nemůže se 18 hodin postit a zároveň například bezpečně řídit autobus.“
V čem vidí paní ministryně problém? V samé podstatě ramadánu a v pronikání cizorodých, nepřijatelných prvků do struktur evropské civilizace.
Nejdříve se zmíním, co ramadán je a co není.
V žádném případě se nejedná o muslimskou obdobu křesťanské doby postní, jak se pokoušejí tvrdit někteří modernističtí teologové či tzv. religionisté. Křesťanské postní období je čtyřicetidenní doba před velikonočními svátky. Vlastní půst nespočívá v dlouhém hladovění. Jedná se spíše o újmu v jídle, tedy dbát na nepřejídání se. V pátky by se mělo daleko více než v jiná období, dbát na půst od masa. Přísné posty jsou pouze dva, popeleční středa a Velký pátek, kdy se vyžaduje újma v jídle a přísný půst od masa. Tedy opět žádné hladovění.
Ramadán je pravým opakem. Muslimové během ramadánu slaví údajné první zjevení Koránu Mohamedovi. Proto se po celý měsíc dočasně zříkají některých pozemských potřeb. Vlastní půst trvá od rozbřesku do západu slunce. Jelikož se navíc jedná o období časově pohyblivé, v jednotlivých letech je jeho hodinové trvání dost proměnlivé, přičemž ještě závisí na zeměpisné poloze. Například v loňském roce trval půst v Reykjavíku a to celých 20 hodin. Naopak nejkratší ve stejném roce byl v Indonésii, nacházející se v rovníkovém pásmu, a trval pouhých 13 hodin. Půst každý den začíná za úsvitu při první ranní modlitbě a trvá až do svolání na večerní modlitbu při západu slunce. Po tuto dobu je muslimům zakázáno jíst a pít, včetně jiných striktních omezení, jako například sex. První jídlo tedy mají až po večerní modlitbě a poslední před první ranní modlitbou.
Po celodenním hladovění a žíznění během noci muslimové dohánějí, co přes den zameškali. Jelikož ramadán je svátkem radosti, hodně muslimů velkou část noci věnuje obžerství a nevázanému veselí, aby s prvními slunečními paprsky se opět pokrytecky postili.
Tady už vážený čtenář asi chápe obavy dánské paní ministryně. Lidský organismus není přizpůsoben na dlouhé hladovění v kombinaci s obžerstvím a to opakovaně po dobu celého měsíce. Každý člověk je po fyziologické stránce zcela jedinečný a proto takový drastický zásah do životosprávy snáší každý jedinec jinak. Nedovedu si představit, že například řidič dálkového autobusu nebo strojvedoucí rychlovlaku typu TGV, dokáže udržet náležitou pozornost během dvacetihodinového hladovění, přičemž se navíc pořádně nevyspí, protože v noci se raduje s bratry ve víře. Nebo třeba muslim – lékař? Nechali byste se od něj operovat v ramadánu? Já určitě ne.
Právě na toto nebezpečí poukazuje paní ministryně. Dánští muslimové ovšem její obavy prohlašují za absurdní. Podle nich muslim zřejmě nemusí jíst a spát. Žasnu nad touto slaboduchou logikou. Ledaže by v tom byl záměr. V případě nehody zahynou nevěřící džauři. A muslim, který to zavinil? Ten se odebere rovnou k Aláhovi, protože dodržoval ramadán.
Ministryně Inger Stojberg je známá svým velmi tvrdým a nekompromisním postojem k migrantům. Patří tak k hrstce evropských politiků, kteří si uvědomují, že Evropu musíme stůj co stůj uchránit před infekcí cizorodých a nepřátelských kultur. V již zmíněných novinách rovněž napsala:[2] „Jsem upřímně přesvědčená, že by muslim v moderní společnosti, jako je ta dánská, měl přemýšlet o důsledcích, které vyplývají z toho, že dodržuje ramadán. … Nechci dánským muslimům brát možnost dodržovat jejich náboženství a svátky, ale chtěla bych je požádat, aby si během postního měsíce ramadán brali dovolenou.“ S těmito slovy paní ministryně musí každý Evropan, kterému na Evropě skutečně záleží, pouze souhlasit.
Ministryně Inger Stojberg nepoukazuje pouze na bezpečnost práce, ale také na produktivitu. To spolu jde ruku v ruce. Pokud budeme v těchto záležitostech, které zdaleka nejsou triviální, stále ustupovat, prorůstání cizáckých novot bude stále intenzivnější.
V této souvislosti je třeba mít na paměti také povinnost muslimů modlit se pětkrát denně. Zastaví muslim řídící rychlovlak soupravu a cestující počkají, až se pomodlí? Přeruší chirurg operaci a pacient počká, až pan doktor vzdá úctu Aláhovi? Snad přitom nezemře, snad. Že je to absurdní? Přál bych si, aby bylo. Bohužel, objevují se již tvrdé náznaky toho, co nás může v brzké budoucnosti potkat.
Například koncem roku 2015 došlo ke střetu muslimských dělníků s vedením agrárního koncernu Cargillve ve Spojených státech.[3] Příčina? Spor o modlení. Úsměvné? Ani v nejmenším. Somálští muslimové protestovali, že se nemůžou modlit tak často, jak by chtěli, protože firma jim neumožňuje z tohoto důvodu přerušovat práci. A také by se chtěli modlívat ve větších skupinkách souvěrců. Proto 190 muslimských zaměstnanců vstoupilo do stávky, za což dostali vyhazov. Zatím to firma ustála. Zatím.
Že je to do Ameriky daleko? Tak zůstaňme doma. Stačí zajet do lázní Klimkovice[4], kde se už dávno soustředili na arabskou klientelu a tomu přizpůsobili nejen halal jídelníček, ale také harmonogramy procedur včetně zřízení modlitebny. Schází jim tam už jen minaret a ječící muezin.
Na závěr ještě vysvětlení titulku. Letošní ramadán trvá od 16. května do 14. června. Tedy jsme právě uprostřed.
[1] https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/472857-chcete-dodrzovat-ramadan-vezmete-si-dovolenou-zada-danska-ministryne.html
[2] dtto
[3] https://echo24.cz/a/iwYR2/spor-o-pauzy-na-modleni-skoncil-vyhazovem-190-muslimu
[4] https://pijacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=494034
