Necigaň!

Toto mi v dětství říkala maminka nebo někdo jiný ze starších, když mne přistihli při lži. Slovo „cigánit“, odvozené od slova Cigán, znamenalo velkou lež. Avšak i ten nejprolhanější Cigán by byl nickou vedle úředníků Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR.

          Každý klient zdravotní pojišťovny má podle zákona o zdravotním pojištění nárok na tzv. výpis z osobního účtu. To je podrobný rozpis všeho, co za svého klienta pojišťovna zaplatila v uplynulých dvanácti měsících. Údajně se lze dočíst i určitých překvapení, když člověk, který dlouho nebyl u lékaře, pěkně pustil své pojišťovně žilou. Nevím, prý se to někdy stává. Budiž.

          Já jsem se k tomuto kroku odhodlal tento měsíc. To jsem ještě netušil, do čeho se pouštím. Ale hezky popořádku.

Pátek 10.7.

                 Z webových stránek pojišťovny jsem si stáhl formulář žádosti a vyplnil ho. Scházel mi sice podpis, ale řekl jsem si, že až budu výpis z účtu přebírat na expozituře v Uherském Hradišti, že vše mohu dodatečně podepsat. V tom jsem neviděl problém. V nejhorším případě mi z olomoucké pobočky, kam jsem žádost týž den v 9:05 odeslal, sdělí, že to budu muset poslat ještě jednou poštou podepsané.

           Ubíhal den za dnem. Na mailu žádná odpověď. To přece není normální. Většina slušných firem má na mailu zavedenou službu, která sdělí, že dopis byl zobrazen na jejich počítači. U velkých firem, za jakou lze ZPMVČR považovat, by to měla být samozřejmost.

Opět pátek, ale 17.7.  v  11:30

                   Po týdnu jsem ztratil trpělivost a v půl dvanácté jsem zavolal na olomouckou pobočku, kam spádově patřím. Spojovatelce jsem vysvětlil, za jakým účelem volám, a ta mi nadiktovala tři čísla klapek klientského oddělení. Prý mne nemůže přepojit, protože na všech číslech se právě hovoří. Mám si zavolat asi za deset minut.  Neposlechl jsem a volal okamžitě. Na jedno číslo, druhé i třetí. Nikde obsazeno, ale nikdo to také nebral. Asi jsou na obědě a mají ryby a opatrně vybírají kostičky. Tak jsem to zkoušel asi v desetiminutových intervalech.

17.7. ve 12:45

          Konečně jsem se dovolal. Vzala to paní V., která mne ani nenechala domluvit a odkázala mne na webové stránky, případně že mám navštívit expozituru v místě bydliště. Když skončila znovu jsem jí přednesl svůj problém.

„Á, Vy jste to poslal mailem? Ale ke mně maily nechodí, ty chodí k sekretářce. Já Vás přepojím.“

          A vyslechl si několik taktů slavného Joplinova ragtimu  The Entertainer, známého z filmu Podraz. Napadlo mne, že je to pro tuto společnost správný výběr melodie, přičemž jsem ještě netušil, co mne čeká. Hovor vzala paní H., která, když jsem jí vysvětlil svůj problém, mi sdělila, že všechny takové maily předává dál. Ať si zavolám na některé z čísel, která mi nadiktuje. A nadiktovala mi mě už známá čísla klientského oddělení. Na udivenou poznámku, že tam jsem již volal a paní Veselá mne přepojila na ni, byla velmi překvapena. Tak že ať vydržím, že mne přepojí na příslušnou vedoucí. Místo očekávaného ragtimu bylo ve sluchátku slyšet tlumený hovor a smích. Vzápětí se ozvala pan B.. Po vyslechnutí, už po několikáté opakované mé žádosti, mi ihned sdělila, že o tom dobře a ví a že před chvíli výpis byl poslán poštou na mou adresu. Na připomenutí, že jsem požadoval zaslání na expozituru do Uherského Hradiště, přitakala, prý se přeřekla.

Čtvrtek 23.7. ve 12.35  

          Protože přes týden jsem byl zaneprázdněn, chtěl jsem si vyzvednout očekávaný výpis. Pro jistotu jsem zavolal na hradišťskou expozituru. Paní mi řekla, že k nim to poštou nechodí. Výpisy, které se klienti vyzvedávají u nich, si berou vždy v Olomouci při poradě. A během prázdnin žádná porada nebude. A i kdyby něco přišlo, oni vždy klientovi volají.

23.7. ve 12:45 

           Hovořím s paní B. Velmi dobře si na náš rozhovor vzpomínala. Nemohla pochopit, jak to, že to do Hradiště ještě nedorazilo. Oni to prý posílají, a informace, kterou jsem dostal v UH, je nesmysl.  Hned to prověří a podá mi zprávu. A vzala si můj telefon – ten se uvádí i v žádosti, takže ho měla! Do večera mi nezavolala.

Pátek 24.7. v 7:46

          Paní K. z olomoucké pobočky mi telefonicky oznámila, že dostala za úkol mne kontaktovat s tím, že požadovaný výpis z osobního účtu bude dnes zaslán na expozituru v Uherském Hradišti. V pondělí nebo v úterý by tam měl být.

Šťastný konec?

          To se uvidí po neděli. Ale tak si říkám. Platíme zdravotní pojištění, platíme, alespoň někteří, i tzv. zdravotnické poplatky. Dobrá nic proti tomu. Zdraví není zadarmo a stojí spoustu peněz. Nikdy nevím, co se mě či někomu z mých blízkých může stát. Pak budu rád, když třeba i velmi drahou léčbu pojišťovna zaplatí.

                  Když se však podíváme na paláce, v nichž pojišťovny sídlí a jejich vybavení, často třeba i s klimatizací, na vozový park, ve kterých si úředníci pojišťovny, revizoři a nevím, kdo ještě, vozí své zadky a porovnáme to s jednáním vůči klientům, musí se z toho normálnímu člověku udělat přinejmenším špatně.

Nedej Bůh, aby někdy došlo k privatizaci zdravotních pojišťoven. To by se s námi, klienty, už pravděpodobně nikdo nebavil. To už by se jejich úředníci ani nesnažili cigánit a rovnou by nás posílali, kam slunce nesvítí.

Říká se, že ryba smrdí od hlavy. Olomoucká pobočka ZPMVČR určitě od jejího ředitele.  Jaký ředitel, takový pořádek ve firmě.

Co Vy na to, pane řediteli? 

P.S. Probůh! Doufám, že jsem neporušil náhubkový zákon!?!?!? Jenom jsem popsal zkušenost naštvaného klienta, z jehož peněz a z peněz ostatních klientů tato pojišťovna žije. Z peněz, z nichž jsou placeni i její úředníci.