Vyšetřovatel - Strana lže (Bratříček)

Hluboce věřící Jožka. Petr, přesvědčený ateista, horlivý svazák a nadějný mladý komunista. Kamarádi od útlého dětství. Jožka na vojně dostal „prokurátora“ a Petr začíná pochybovat o straně.

***

Když Jožka skončil, Petr seděl beze slova jako zařezaný. Hlavou mu táhly otázky, které by jej donedávna ani nenapadly, a na které neznal a ještě nějakou dobu ani nebude znát odpověď.

Zvláštní. Syn někdejší stranické funkcionářky se stal zetěm třídního nepřítele. A tohoto zetě, kterého Zajíček nikdy nepoznal a jenž si vzal „parchanta“, kterého Gregůrek chtěl vymlátit ze Zajíčkovy ženy, tak tohoto zetě také čeká kriminál. Dokonce vojenský! Pro co? Pro víru, pro lásku k lidem. Máty, prostoto! To snad není možné, jak se vše opakuje. Ne, Jožku nikdo nemučil elektřinou, nikdo mu netloukl hlavou o zeď. A přitom je totak podobné. Příběhy vzdálené od sebe celou jednu lidskou generaci, postihující stejnou rodinu a mající stejného jmenovatele, kterým je třídní nepřítel. Starý Zajíček byl třídním nepřítelem, protože nepochopil novou dobu, která přinášela blahobyt obyčejným, prostým lidem. Jenže Jožka, ten už se narodil do nové doby, byl vychovávaný v socialistickém duchua doma měl zářný příklad, vlastní matku, která straně věnovala velkou část života. Jak pochopit, že se mladý člověk z pokrokově smýšlející rodiny vydá na cestu tmářství, že se nakonec staví proti společnosti dělníků, rolníků a pracující inteligence? Je to pouhá mladická nerozvážnost? Nebo chvilkové poblouznění? Nebo je to něco víc, co Petr, ať se jakkoliv snaží, nemůže pochopit? Že by opravdu Něco bylo? Že by opravdu existoval Bůh? Nesmysl, vždyť to odporuje zdravému rozumu!

Jenže na druhou stranu: proč víra v něco, co neexistuje, tolik vadí? Proč se tolik bojuje proti imaginárnímu, neskutečnému nesmyslu? Pokud tento neskutečný Bůh, tato zavrženíhodná pověra, toto opium lidstva neexistuje, tak proč takové snažení? Urputný boj proti neexistujícímu je hloupost. Z toho logicky plyne, že tento fantasmagorní nepřítel, tento Bůh, přece nějakým způsobem existuje. Potom však každé jiné tvrzení se stává lží. Jenže to by pak znamenalo, že také strana lže.

Strana lže! Petr se při tomto pomyšlení zachvěl. Jenže strana nejenom lže, strana je také krutá, sadistická, bezcitná. Jak jinak si vysvětlit mučení starého Zajíčka, jeho odsouzení a nakonec omilostnění jen proto, aby mohl déle umírat, aby mohl déle trpět. Může být taková strana spravedlivá? Může jí Petr ještě věřit? Otřásl se hrůzou a také odporem nad stranou, nad sebou samým. Jak jen může pochybovat! Může, a musí! Jestli Jožka nelže, a to o starém Zajíčkovi je pravda, potom Petr straně už nemůže věřit. Určitě ne tak jako dřív. A proč by mu Jožka lhal? Vždyť i Jožkovi strana ublížila. Potrestala ho neprávem. Jožka nebyl odsouzený za to, že se postavil debilnímu, zamindrákovanému zrzavému skrčkovi s desátnickými frčkami na výložkách. To mohl spravit týden basy, zaražené vycházky. Jenže o tom při soudu nepadlo ani slovo. Stejně jako v Zajíčkově procesu se nezmínili o jeho útoku na partajního tajemníka. Víra, Jožkova víra v Boha, to byl hlavní bod obžaloby. Stále a stále se soudruzi bojí jakési tmářské pověry. Je to skutečně pověra? Proč tedy posílají Petrova nejlepšího kamaráda do Sabinova? Kluci, co tam byli tvrdí, že je to horší, než kriminál. Strana se bojí, když tak krutě trestá nevinné. Čeho se bojí? Bojí se pověry, kterou ani za dva tisíce let nikdo nedokázal zničit? Že by nakonec tato pověra byla víc než strana? Kdo přežije? Tmářská ideologie, nebo pokrokové myšlení pracujících? Petr najednou cítí, že si neumí odpovědět, protože se své odpovědi bojí.

„Jožko, vždyť ty jsi stejný hrdina jako tvůj švigrfotr. Tvoje a jeho utrpení …“

Jožka nesouhlasně zavrtěl hlavou. Co je jeho utrpení proti utrpení nebožtíka Zajíčka! Co je utrpení obou proti utrpení samotného Pána? Nic, zhola nic. Jožku ráno odveze eskorta a za pár dnů všichni zapomenou.

Dlouho do noci seděliv Petrově kamrlíku a nesouvisle si povídali a ponejvíce mlčeli. Potom Jožka poprosil Petra, aby někdy, až bude mít opušťák, aby zašel k Věrce a pomohl jí, pokud by něčeho bylo třeba. Nakonec Petr musel Jožkovi slíbit, že svatbu s Maruškou nebude mít v postní době, jak si to plánovali, ale až po velikonocích.

Z rukopisu Bratříček - pokračování kapitoly Vyšetřovatel.