Samoúčelné demagogie?

Je samoúčelnou demagogií článek Jany Bendové o dluzích z mistrovství světa v lyžování ve čtvrtečním vydání MF DNES? Je samoúčelnou demagogií neustálé poukazování na nesmyslnost státních maturit či proplácení regulačních poplatků, které už dnes propláceny nejsou, ale které daňové poplatníky stálo nemalé peníze?

Komentátorka MF DNES Jana Bendová se ve svém „garde“ “Sníh na účetnictví zvysoka padá“ zabývá pomalu už rádoby zapomenutou ostudnou kauzou, která neměla daňové poplatníky stát ani korunu, přičemž v konečném důsledku se z toho vyklubala pálka několika set milionů. Na počátku byl něčí záměr, uspořádat mistrovství světa lyžování v Liberci, kde sněhové podmínky obvyklé nejsou zrovna ideální. Tento nápad zaujal mimo jiné i úředníky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, bez jejichž požehnání by taková akce nemohla být uskutečněna. Tento ouřad ústy své hezké šéfové, sociální demokratky Petry Buzkové, sliboval, že to daňové poplatníky nic nebude stát. Čtvrtmiliarda, kterou do této monstrance stát nakonec napumpoval je veřejným tajemstvím. Další stamiliony, byť se tomu strážce státní kasy Miroslav Kalousek brání, opět zaplatí stát. Vlastně ne stát, ale každý z nás, tedy daňoví poplatníci.

Přestože kontrolní úřad zjistil řadu pochybení, stát s tím nic nedělá – tedy kromě toho, že platí a ještě bude platit jako mourovatý za něco, co vůbec zpočátku nechtěl. Prý není možné zjistit, co kdo zavinil!?!?!? Podle policie prošustrování čtvrt až půl miliardy není trestným činem. Když já, či kdokoliv jiný, udělám škodu za více než pět tisíc, jdu před soud. A nikdo se se mnou nebude mazlit. Včetně policie. Ale defraudanti velkého formátu nejsou dohádatelní!

Nemuseli pořadatelé, jen tak mimochodem, předložit ministerstvu projektový záměr včetně rámcového a nakonec detailního rozpočtu? Jak je možné, že tito z peněz placení úředníci dali tomuto podniku požehnání, aniž bylo doloženo financování celé akce? Tady dávali své podpisy a razítka konkrétní lidé. To orgány činné v trestním řízení nevědí? Nebo nechtějí vědět? Co si má obyčejný člověk (vida, další termín z dílny sociální demokracie) myslet o tom, že lidi, zodpovědné za státní peníze, tedy za peníze nás všech, nezajímá takový tunel?

Ne, paní Bendová, Váš článek není samoúčelná demagogie ve stylu „Když se pes chce bít, …“! Naopak, je velmi a velmi pravdivý! Je totiž na místě neustále se ptát, kam stále mizí peníze, které potom chybějí ve státním rozpočtu. Vždyť za to se spousta škol mohla vybavit moderními vyučovacími pomůckami. Nebo mohly být použity na rozvoj žákovského a dorosteneckého sportu.

Samoúčelná demagogie státních maturit

Rovněž není samoúčelnou demagogií otázka, kdo může za to, že příprava státních maturit trvala dlouhých čtrnáct let, a proč za více než půl miliardy vznikl takový paskvil, pomocí něhož ministerští úředníci dělají ze studentů pokusné králíky a z učitelů hlupáky! Tady také údajně není možné dohledat, kolik to vlastně stálo. Proto se v tomto případě jedná pouze o odhady, které se liší ve stamilionech. Hovoří se o půl až třech čtvrtinách miliardy. A další stamiliony to ještě bude stát. Přitom i zde za tím stáli konkrétní lidé. Ministři (oranžoví, modří i zelení), jejich náměstci, ředitelé a vedoucí odborů, Cermat (Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání) přímo vytvářející nesmysl, se kterým se budou studenti i učitelé už zítra potýkat, a tak dále, a tak dále.

Samoúčelná demagogie o  regulačních  poplatcích

Další samoúčelně demagogické téma. Programové porušování zákona sociálnědemokratickými hejtmany za pomoci vlezprdelkovských koaličních satelitů (v každém kraji bylo jejich složení jiné), kterým se pacientům tyto poplatky vracely, stálo daňové poplatníky dalších šest set milionů. Tito populističtí oranžoví hejtmanové de facto z lidí dělali obyčejné zloděje. Nikdo nepochybuje o tom, že pokud přijmu od někoho něco (materiálního či finančního charakteru nebo nějakou výhodu), co pochází z krádeže či jiného porušení zákona, jsem vinen stejně jako ten, kdo se nekalého skutku přímo dopustil. Lidé, kteří si poplatky nechali vracet, velice dobře věděli, že ty peníze jsou peníze veřejné, které mohly být použity třeba na opravu dopravní infrastruktury v daném kraji, na vybavení škola pomůckami či na cokoliv jiného. Takže z hlediska vyššího principu mravního se dopouštěli vědomé krádeže.

Závěr?

Je tedy samoúčelnou demagogií neustálé pokazování na problémy, které tento stát stály nemalé peníze? Je to samoúčelná demagogie pouze proto, že i když se to někomu nelíbí, že za těmito zlodějnami (jak jinak to nazvat?) stojí vždy konkrétní lidé, byť vysoce postavení a tudíž mající dlouhé prsty?

Je módou této doby hovořit o korupci a o boji proti ní. Nikdo se však neodváží podívat se jen malinko dozadu. Mohl by zjistit, že v tehdejší i současné špíně, kterou všichni společně splácíme, je namočen někdo, kdo je i nyní u moci, resp. může se k ní ještě dostat. Nebo dokonce by to mohl být on sám! Proto cokoliv, co by jen v náznacích mohlo poodhalit anonymitu lidí zodpovědných za stav našich financí i ostatních věcí veřejných, je označováno za účelovou demagogii.