Zločinné řádění přistěhovalců z muslimských zemí zasáhlo už i Polsko? Jak jinak si vysvětlit, že majitel bistra, Tunisan, smrtelně zranil polského mladíka? Kdy se to stane u nás? Máme si to nechat líbit?
O silvestrovské noci polský mladík údajně se pokusil obsloužit na účet majitele bistra, přistěhovalce. Chtěl si s přítelem vzít pouze dvě lahvinky, ale majiteli bistra se to nelíbilo a tak oba vyhodil. Poláci si to nenechali líbit. Vždyť oni jsou doma a nějaký přičmoudlý musulman si přeci na ně nebude dovolovat! To snad pochopí každý soudný člověk! Strhla se rvačka, při které byl jeden z ubohých Poláků zapíchnut jak voleček na porážce. V odvetu jeho kamarád vhodil do bistra petardu či dělbuch. Tady je to drobátko zašmodrchané, různé zpravodajské agentury to líčí různě. Jiná verze tvrdí, že ti mladíci tam hodili dělbuch a teprve pak je musulmani zmasakrovali. Každopádně je do nebe volající, když člověk ani ve vlastní zemi si není jist před touto sběří.
Je to opravdu do nebe volající? Představme si každý sám sebe. Provozujeme podnik s občerstvením, třeba i s kebabem, jak to bylo v tomto případě. Je silvestrovská noc, plno zákazníků a vy jste v jednom kole, ani na záchod si nemůžete odskočit. Vtom vám tam někdo hodí dělbuch – dle jedné verze, nebo vám tam krade – dle druhé verze. Jak byste se zachovali? Přiznávám, že bych v té chvíli asi také popadl kudlu a dotyčného gaunera vyřídil.
My House – My Castle, říkají Angličané. Ano, můj dům je pro druhého nedotknutelný. Stejně jako můj obchod, jako můj jakýkoliv majetek. Jako takový mám právo bránit svůj majetek, potažmo i život. Pokud mi někdo do kšeftu hodí dělbuch, potom je to přímé ohrožení mého života. S náboženstvím či přistěhovalectvím to nemá nic společného. A pokud by někdo chtěl hrát s touto kartou, ať si uvědomí, že křesťanství, ke kterému se většina Poláků hlásí, je náboženstvím lásky, že pravý následovník Krista umí odpouštět i svým nepřátelům, ba dokonce je milovat. Pokud se však budeme chovat jako divoká zvěř, nebudeme ctít žádná pravidla, těžko můžeme nejrůznějším teroristům, džihádistům a kdoví komu ještě tvrdit, že oni jsou ti špatní a my ti hodní. Mnohdy se totiž chováme stejně jako oni, ba, i hůř.
Já musulmany nemusím, ale někde musí být hranice, za kterou se nedá jít.
