Mučedník rudé totality – P. ThDr. Ambrož Jaroslav Tobola

14. 03. 2014 23:49:00
Kněz, který ve dvaačtyřiceti letech, tedy mladý člověk, zemřel údajně na infarkt 14. března 1953, po výslechové terapii ve vazební věznici v Jihlavě, jež si svou pověstí nezadala s věznicí v Uherském Hradišti.
 Převzato: www.vscr.cz

Narodil se 28. dubna 1910 ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Jako mladý chlapec vstoupil do juvenátu františkánského řádu a navštěvoval městské gymnázium v Uherském Hradišti. V roce 1927 vstoupil do noviciátu františkánského řádu v Kadani a následně pokračoval v gymnaziálních studiích v Praze. Roku 1929 byl poslán na řádové studium filosofie do Salzburku a později do Schwazu v Tyrolsku. Maturitu složil v roce 1933 v Praze. Po návratu do Prahy dokončil teologická studia na Karlově univerzitě. Na kněze byl vysvěcen 30. října 1932 biskupem Remigerem.

Po skončení druhé světové války byl ustanoven představeným kláštera v Hostinném nad Labem a v září 1946 se stal kvardiánem v pražském klášteře při chrámu Panny Marie Sněžné. Po třech letech byl poslán do Turnova.

Odsud byl v dubnu 1950 při záboru klášterů převezen do soustřeďovacího kláštera v Hejnicích a následně eskortován do internačního tábora v Želivu. Po odhalení tajných kontaktů s řádovými spolubratry mimo tábor byl spolu s dalšími řeholníky zatčen a předán do vazby v Jihlavě, kde je vyšetřovali příslušníci StB, pověstní svou brutalitou. P. Tobola byl viněn z toho, že prostřednictvím spojky z želivského kláštera – paní Valové – opatřoval od sester z humpolecké nemocnice léky pro nemocné spolubratry v Želivu a napsal tajně několik dopisů spolubratrům na svobodě. O průběhu výslechů P. Toboly nemáme žádné zprávy, ale můžeme usuzovat, že i v jeho případě byly uplatněny podobné metody, které popisuje ve svých vzpomínkách spoluobžalovaný salesián P. Antonín Dvořák: dlouhé hodiny chození, několikadenní odpírání spánku, jídla, pití, stále se opakující výslechy, řvaní, vyhrožování vyšetřovatelů.

Řádový spolubratr Donát Žilinský ve své vzpomínce na P. Tobolu píše o jeho smrti zprostředkované svědectví z vyšetřovací vazby v Jihlavě: Otec Inocenc Kubíček mi později vypravoval: Jeden řeholník ležel pozdě večer v cele na pryčně. Tu se rozlétly dveře jeho cely a esenbáci k němu strčili otce Ambrože. Byl zkrvavený a velmi unavený. Chvíli odpočíval a pak řekl: „Tak mne odsoudili na 25 let.“ V tom se opět otevřely dveře a esenbáci zařvali: „Tobola, ven!“ Popadli ho, že ho dají do jiné cely. Načež se otec Ambrož vyvrátil a v rukou esenbáků zesnul.

Otec Tobola poslal svým rodičům poslední dopis ze Želiva v dubnu 1952. Od té doby byl pro ně nezvěstný. Až v lednu 1953 dostali od syna kratičkou zprávu z věznice z Jihlavy. Když se jim poté více než dva měsíce nehlásil, obrátil se jeho otec Matouš Tobola 21. března 1953 na vedení věznice s dotazem, co je s jeho synem a proč se nehlásí. Až 30. dubna 1953 dostali rodiče naprosto nečekanou a zdrcující odpověď od prokurátora Nývlta, bez razítka, podpisu a dalších náležitostí: „Na Váš dotaz ze dne 21. 3. 1953 Vám sdělujeme, že Váš syn Jaroslav Tobola zemřel 14. 4. 1953 a byl dne 17. 4. 1953 zpopelněn v Brně.“ Nikdo z blízkých tedy nebyl o úmrtí informován a neměl možnost před spálením spatřit jeho tělo či rozhodnout o jeho pohřbení.

Otec P. Toboly se poté obrátil na vedení věznice v Jihlavě, aby mu povolilo vydání popela jeho syna. Z útvaru nápravných zařízení z Jihlavy mu však přišla záporná odpověď. V téže věci se obrátil v květnu 1953 i na ministra zdravotnictví P. Josefa Plojhara s žádostí o prošetření okolností úmrtí, neoznámení smrti a zpopelnění ostatků syna bez vědomí rodičů. Rovněž žádal o pomoc při vydání ostatků. Se stejnou žádostí se obrátil i na prezidenta republiky Antonína Zápotockého. Otázkou vydání ostatků zemřelého řeholníka se dále zabývali pracovníci sekretariátu ministra národní bezpečnosti a generální prokuratury a dospěli k závěru, že je možné vydat je rodině. V dopise přednosty oddělení Generální prokuratury z 28. července 1953, směřovaném krajské prokuratuře v Jihlavě, se praví: Generální prokuratura nemá námitek, aby popel zemřelého byl vydán žadateli Matouši Tobolovi. KS-StB budiž však o věci uvědoměno, aby popele zemřelého nebylo eventuálně zneužito k nějakým provokacím.

Urna s popelem P. Toboly nemohla být ještě řadu měsíců uložena, jak by se slušelo. Pro rodinu nebylo jednoduché zajistit ochotného kněze, který by provedl u nich doma výkrop a pomodlil se za zemřelého. Nakonec až v roce 1955, když zemřel otec P. Toboly, byla na jeho přání vložena urna s popelem jeho syna do jeho rakve a pohřbena ve společném hrobě na hřbitově v Uherském Ostrohu.

Převzato z http://www.ustrcr.cz/cs/ambroz-jaroslav-tobola (zkráceno a upraveno)

Kdo z Uherského Hradiště a ze Starého Města zná osudy tamního mučedníka?

Má někde pamětní desku? Mě se ji nepodařilo vypátrat.

Kdo v Uherském Ostrohu ví, že na tamním hřbitově je pohřben mučedník?

Autor: M. K. Pijáček | pátek 14.3.2014 23:49 | karma článku: 21.95 | přečteno: 725x

Další články blogera

M. K. Pijáček

Kdo za to může aneb Když pojem vlast se nenosí

Jsme v Česku, kde pojem vlast se nenosí. Jsme v Česku, kde národní hrdost, kterou mají jak Rusové, tak Američané, se zaměňuje za pálení trenek na Hradě a za strkání vlajky do vagíny. Kdo za to může? Prý učitelé a rodiče. Jen oni?

10.8.2018 v 14:30 | Karma článku: 38.90 | Přečteno: 2055 | Diskuse

M. K. Pijáček

To by mohlo stačit, pane Miloši Zemane! Běžte se léčit!

Když jsem Vám ve druhém kole prezidentských voleb se zaťatými zuby dal hlas, nebyla totiž lepší volba, myslel jsem si, že už mne nemůžete ničím překvapit. Ani ve snu mne nenapadlo, že volím člověka zřejmě duševně chorého.

14.6.2018 v 17:08 | Karma článku: 40.99 | Přečteno: 4988 | Diskuse

M. K. Pijáček

Hovězí rozhodnutí bruselské

Na základě pravidel přicházejících z Bruselu jeví se dost pravděpodobným, že nelegální migranti, kteří překročí hranice EU bez náležitého veterinárního osvědčení, můžou být utraceni.

5.6.2018 v 22:47 | Karma článku: 35.99 | Přečteno: 1006 | Diskuse

M. K. Pijáček

Trenýrky, hymna, vagina a espézetka

Zatímco zneuctění symbolů naší vlasti, za kterou tisíce našich spoluobčanů položily život, je považováno za uměleckou invenci, nepochopenou chátrou z umlčované většiny, přelepení symbolu EU na espézetce je málem kriminalizováno.

3.6.2018 v 17:51 | Karma článku: 47.02 | Přečteno: 7298 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Marek Trizuljak

Tragický den zákeřnosti a hanby

Zákeřný sovětský vpád do zad Polsku, 17. září 1939, patří mezi největší hanebnosti dějin 20. století.

18.9.2019 v 8:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 21 | Diskuse

Tomáš Gayer

Orientace podle slunce

Restaurace je místo, kde se návštěvník může restaurovat, tedy obnovit své síly do původního stavu. Aby se to zdařilo, je dobré si vzpomenout na staré civilizace a jejich schopnost orientace podle hvězd.

18.9.2019 v 8:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 21 | Diskuse

Jan Dvořák

Švejkova sbírka na odvahu

„Pane Bretschneidere, taky mi něčím přispějete?“ zeptal se Švejk spolustolovníka a přistrčil před něj porcelánové prasátko.

18.9.2019 v 8:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 73 | Diskuse

Jan Hurka

Moravec a soudní tryzna nad Horkou kaší s odposlechy

Neděle 13 hodina a na Žižkovské TV věži o stavu soudnickém se plká a mlží... Co nového...hm, klientelismus a rozsudky z pohádkové říše Lží fantas a magorie.....

18.9.2019 v 6:06 | Karma článku: 17.24 | Přečteno: 297 |

Jan Ziegler

Sovětský vpád do Polska přinesl vraždy a zotročení

Dnes je tomu přesně 80 let, kdy 17. září 1939 napadla Rudá armáda východní Polsko, které v souladu s paktem Molotov - Ribbentrop okupovala. Němci i Sověti se v dobyté zemi dopustili zločinů proti lidskosti.

17.9.2019 v 18:34 | Karma článku: 29.42 | Přečteno: 778 | Diskuse
Počet článků 283 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2222

Člověk, který má rád lidi. Přesto dokáže, a to velmi často, jiné nadzvedávat ze židle. Nekompromisní zastánce tradičních, tj. křesťanských hodnot. Velmi silný euroskeptik, odpůrce totalitářů pravých i levých. Z hloubi duše nenávidí lidskou hloupost, zejména pokud je spojená s jakýmkoliv druhem moci.

 

Najdete na iDNES.cz