Rodina není teletník

Dnes je svátek Svaté rodiny a já nemohu nevzpomenout blouznivý blábol nedotknutelné polistopadové ikony Václava Havla. Podle něho je tradiční rodina teletníkem, tedy místem, kde se připouštějí býci ke kravám, aby byla telata.

Toto moudro filosof a především volnomyšlenkář Václav Havel vyslovil na jaře 2006 v souvislosti s přehlasováním Klausova veta zákonu o registrovaném partnerství. Všemi proklínaný a zatracovaný Klaus totiž zaujal nekompromisní postoj k zachování vyjímečného postavení institutu tradiční rodiny, tedy rodiny tvořené mužem a ženou, a samozřejmě také dětmi.

Havel tehdy prohlásil: "Co mě na celé debatě kolem toho tématu nejvíc zaujalo, byla naprosto absurdní ideologie páně Kalouskovy strany a prezidenta republiky, že rodina má mít výhody, protože plodí děti, na rozdíl od homosexuálních párů. To je pojetí rodiny jako teletníku, jako místa, kde se připouštějí býci ke kravám, aby byla telata." Ano, Václavu Havlovi překážely výhody, které má mít rodina s dětmi. Jenže tím napadá po tisíciletí platnou instituci, která nejen plní úlohu reprodukční, tedy funkci Havlova teletníku, ale která je především základní společenskou jednotku, z níž pak vyrůstají vyšší společenské jednotky a nakonec i stát. Dokonce ani komunisté, na rozdíl od Václava Havla, si nedovolili institut rodiny zpochybnit a považovali rodinu za základ státu.

Jenže rodina je ještě něco víc, jak plyne z významu dnešního svátku. Stejně, jako je rodina základem státu, je rovněž základní, atomární Církví. A to je dnešním volnomyšlenkářům a odpůrcům současné rodiny nejvíce trnem v oku. Rodina je Církví. Je to o to paradoxnější, že žijeme v zemi, kde se každé druhé manželství rozpadá. Žijeme v zemi, kde se polovina dětí rodí mimo manželství. Žijeme v zemi, kde rodina, mající více než dvě děti, je považována za nezodpovědnou a velmi často označována za rodinu cikánskou. Ó, jak se skláním před Cikány a také před Muslimy. Ti mají rodinu v hluboké úctě a děti jsou jejich největším bohatstvím. Jenže to my, slušní, ukáznění a zodpovědní, na sebe myslící a neskonale sobečtí spořádaní občané nechceme brát v úvahu.

Václav Klaus tehdy přehlasování svého veta považoval "za porážku všech nás, kteří věříme, že rodina je v naší společnosti základní, jedinečná a bezkonkurenční, a kteří věříme v práva univerzální, nikoli skupinová, a v práva zajišťující svobody, nikoli nároky."

Naše materialistické a nemorální zákonodárství navíc podporuje promiskuitní svazky, spolužití na psí knížku i vysokou rozvodovost a vůbec nedbá na to, že to daňové poplatníky stojí těžké peníze, pomineme-li nenapravitelné a penězi nevyčíslitelné škody morální. Příspěvky, které dostávají tzv. svobodné matky či matky samoživitelky jsou podstatně větší, než činí podpora rodinám s dětmi. Nedávno si mi jedna známá stěžovala, že jejich mladí se zbláznili. Čekají dítě a chtějí se vzít. Vždyť na tom budou škodní, protože kdyby žili na psí knížku, tedy ve volném svazku, dostávali by od státu podstatně víc peněz.

Tento protirodinný systém, k němuž se svého času tak nešťastně přihlásila naše polistopadová ikona Havel, nahrává nezodpovědnému jednání, kdy se manželství jen tak zkusí a když to nepůjde, tak se to zkusí s někým jiným. Třeba i se stejným pohlavím. Navíc je porušováno základní přirozené právo dítěte. Právo na oba rodiče, právo žít v úplné rodině.

Svatý Josef byl prototypem opravdového manžela, který na sebe vzal tíhu manželství a miloval Marii, kterou v pojetí tehdejšího judaismu čekalo ukamenování. Josef, Marie a Ježíš, to je prototyp tradiční rodiny, nejenom křesťanské. Dá se říct, že právě význam, který tradiční rodině dává Církev, je trnem v oku všem volnomyšlenkářům.

Není náhodou, že proti Klausovu vetu tenkrát hlasovali „osobnosti“ jako Paroubek či Topolánek. Oba jsou či byli ve své době výstavními představiteli skutečné rodiny. Nebo ne?

Není náhodou, že právě před vánoci Výbor pro ženská práva a pohlavní rovnost Evropského parlamentu připravil zprávu, která vyzývá k zákazu všech knih, které ukazují tradiční rodinu, kde je otec živitel a matka se stará o děti, ve všech školách a střediscích denní péče v Evropě. Podle autorů jsou tyto knihy špatné pro budoucí život dětí, obzvláště dívek, a propagují špatné vzorce chování. V budoucnu jim to může bránit v budování kariéry.

Jak to dopadne s tradiční rodinou v brzké budoucnosti? Na to normální člověk nepotřebuje ani věštecké schopnosti, ani křišťálovou kouli. Dle všeho špatně. Jedinou nadějí je islamizace Evropy, protože potom by všichni volnomyšlenkáři a feministky dostali co proto. Jenže to je alternativa, kterou si nepřeji.

Druhou možností je upřímná modlitba zbytku věřících této země. Modlitba k Bohu, aby nedopustil zánik rodiny. A On takové modlitby určitě vyslyší.