Neco malo si pamatuji, ale zrejme jsme byli na nejake zvlastni cerne listine, protoze se maminka v 48. pokousela o prekroceni zapadni hranice, jeji bratr na ni cekal v Norimberku, bohuzel se ji to nepovedlo, tak mela asi "tucny" rejstrik. Od babicky vim, ze stryc uz byl rok v Australii, kdyz se dozvdel, ze sestra je zavrena. Pak jsme ho konecne videli v 68. ve Svycarsku

Nejhorší na totalitě bylo to věčné ponižování. Dík za článek.

Jo jo, to byly časy ... mladí tomu, co se dělo, odmítají věřit (ani se jim nedivím - já bych tomu nevěřil také), nejhorší ale je, že mnozí pamětníci odmítají přiznat, že tomu tak bylo... Když si vzpomenu na to, že jsem přišel na 3 měsíce o prémie, protože jsem po noční směně nešel do prvomájového průvodu a tím jsem s největší pravděpodobností ohrozil rozkvět socialistické společnosti, tak se mi ještě dnes otevírá kudla v kapse...

dobrý, docela tomu věřím

Přesně tak to bývalo.

Mě prověřovat tajemník OV KSČ. Tlustou rukou ťukal do mé asi 15 cm vysoké složky zpráv od StB se slovy "víme o vás všechno, soudruhu". Co myslíte, že tam bylo v té 15 cm vysoké složce ? Většinou záznamy o mojí návštěvě kostela.

Jenže tenkrát už jim lezlo tlusté do tenkého a tak jsem se tím vedoucím provozu stal.

"víme o vás všechno, soudruhu"-tak nějak to bylo. Nezapomenu na můj první zážitek s volbami... Bylo mi čerstvých 18 a mně čekaly mé první volby... Však si mnozí pamatují, jak do nás v občance hustili, že volby jsou veřejné, demokratické, a na konci bylo, že i tajné. Krátce přede dnem D jsem byl svědkem, jak můj otec se spolu se soudem baví na téma: "jak je možné, že tu .... dali na kandidátku".... Přišel jsem k volbám, předseda komise mě přivítal a také poučil, že na volebním lístku jsou dvě jména s tím, že pokud volební lístek hodím do urny tak jak je, tak hlas získává osoba uvedená na 1.místě... Podíval jsem se na volební lístek a na 2. místě bylo jméno paní, o které se můj otec bavil se sousedem. V tu chvíli na mne dolehla tíha mého rozhodnutí. K údivu všech (i mých rodičů) jsem šel za plentu a zcela zbytečně jsem škrtl jméno té paní (přece taková .... tam nemá co dělat, že?) a lístek jsem vhodil do urny. Asi za měsíc pro mne do třídy přišel jeden z profesorů a že mám s ním jít do ředitelny. Po cestě vyzvídal, co jsem proboha u voleb vyváděl... Tak jsem mu vše po pravdě pověděl - jen jsem vynechal to o tom vyslechnutém rozhovoru. Profesor obrátil oči v sloup a řekl něco o mé blbosti. V ředitelně na mne čekali mimo jiné i dva důležití pánové  a opět jsem byl dotázán, co jsem prováděl během voleb - zopakoval jsem to, co jsem řekl profesorovi, pak mě poslali za dveře. Po nějaké době mi profesor přišel říci, že je to v pořádku a že můžu jít. Teprve po roce 1990 jsem se dozvěděl, že se i na průmyslovce našla "dobrá duše", která chtěla mé vyloučení ze školy a také jsem se dozvěděl, proč jsem nebyl přijat na VŠ... do té doby jsem si myslel, že jsem nezvládl přijímačky... a někdy v roce 1995 jsem se dozvěděl i jméno dotyčné osoby, která to vše spustila... Nikdy jsem o tomto člověku neslyšel, s největší pravděpodobností jsem se s ním, kromě dotyčných voleb, nesetkal a přesto si táto lidská svině neodpustila možnost zasáhnout do lidského života...