Ten průběžný systém je odolnější a robustnější víc než si myslíte. Už v letech 1900 -1930 se musel vyrovnat z prodloužením průměrného lidského věku z původních 40 na 54 let, se zvýšením průměrné délky života mužského novorozeněte z 39 na 52 let, tedy vždy cca o 13 let, na Novém Zelandě už tehdy dokonce 64,75 roků,  navíc se dokázal vypořádat se zavedením předčasných důchodů a z pozdějším vstupem do sociálního pojištění,  kde se původně předpokládala hranice 16 let.

No jen se těšte. Taky se Vám tak jako mně může stát že Vám po třech měsících od podání žádosti o "rentu" dojde odpověď že na ni bohužel nemáte nárok,to se nyní po 47 odprac. létech a k tomu odprac dalších 20 let ve vedlejším prac. poměru ze kterého jsem též platil zdrav. a soc. stalo mně protože od ČSSZ mně přišlo rozhodnutí že na důchod  ve věku  62 a půl roku nemám nárok >>>"Práci čest" ! ! ! 

Ono také ti první přispivatelé za Bismarka odváděli pouze snad 2% platu.

Máte v tom chybičku, původně totiž byli pod penzí pouze státní úřednicí a vojáci Ti ostatní jim to záviděli, a tak zaběr pojištěnců neustále rozšiřoval, počínaje horníky, až se stal všeobecně povinným.

A měl jste se stát baleťákem, ti mohli odejít do důchodu už ve 30 letech.

A ten Bismark je v tom možná nevinně. Osobnost Napoleona III Bonaparta hraje v historii státních penzí daleko větší roli, ten si totiž uvědomil, co státní penzista, to hlas pro nej.