Není Schwarzenberg jako Schwarzenberg

Jeden hnal Turky sviňským krokem a dostal za to do erbu havrana sedícího na hlavě Turka a klovající mu oči. Druhému, jednomu z jeho potomků, o čtyři století později mešity u nás nevadí.

Adolf svobodný pán von Schwarzenberg

Šestnácté století nebylo pro Habsburskou monarchii velkolepým stoletím, jak se nám snaží nakukat turecká pseudohistorická telenovela z pohledu Turecka. V roce 1529 dostal sice mladý Sulejman u Vídně na frak, ale nakonec obsadil celý Balkán včetně Uher, kromě pásů na západě a na severu. Jenže v roce 1594 se Turkům poměrně snadno podařilo dobýt klíčovou pevnost Ráb, (maďarsky Györ, německy Raab). Velitel tamní posádky byl sice za nedostatečnou obranu této strategické pevnosti popraven, nicméně Rakousko se dostalo do prekérní situace. Turci se zapřísahali, že "vyhladí všechno až k Vídni ohněm a mečem a Vídeň samu pak promění v hromadu sutin". Pohraniční posádky musely být neustále v pohotovosti, hraniční pevnosti dostaly nejzkušenější velitele. Jedním z nich byl Adolf svobodný pán von Schwarzenberg, který zodpovídal za obranu pevnosti Komárom (Komárno). Nebyl to žádný nezkušený důstojníček, ale mnoha bitvami ostřílený válečník, honosící se řadou titulů a hodností. Byl kurfiřtsko-kolínským tajným radou, místodržícím a maršálem. Když padl Ráb, naverboval dva tisíce valonských rejtarů, v té velmi obávaných pro svou divokost, a nabídl své služby císaři Rudolfu II. Pro Turky se stal noční můrou a tak byl brzy jmenován "polním maršálem nad veškerým křesťanským vojskem" (Feldmarschall über das ganze christliche Heer).

Nakonec se rozhodl vyrvat Ráb z tureckých pařátů. Spolu s Mikulášem hrabětem Pálffym 27. března 1598 vytáhl k Rábu. Následující den pět turecky mluvících husarů přineslo do pevnosti zprávu o  blížícím se zásobovacím konvoji. Na základě této zprávy Turci nechali spuštěný padací most. Díky tomu mohl v noci jeden Valon ze Schwarzenbergovy armády vyhodit bránu pevnosti do povětří. Během mohutného útoku císařských zahynuly tisíce osmanských obránců. Tři sta janičářů vyhodilo se do povětří, aby nepadli do zajetí.

Dobytí pevnosti mělo nejen obrovský vojenský, ale také politický význam, což ocenil i císař Rudolf II. Dne 2. června roku 1599 císař Schwarzenberga na Pražském hradě pasoval na rytíře, povýšil ho do hraběcího stavu a ozdobil jeho erb havranem, který má kolem krku zlatý prsten, pravou nohou vyloupává uťaté hlavě Turkově oko, levou pak zarývá drápy do zkrvaveného torza jeho šíje. Tento havran je připomínkou bitvy u Rábu, poněvadž havran se v němčině řekne der Rabe.

Bohužel, hrdina od Rábu však nakonec dopadl velmi neslavně. Jeho divocí Valoni spolu s dalšími francouzskými vojáky, jelikož měli nedostatek potravin a také jim nějaký čas nebyl vyplacen žold, prodali svého velitele a chtěli se vzdát pašovi z nedalekého Stočného Bělehradu. Během roztržky pak jeden z vojáků svého velitele zezadu zastřelil.

Karel Schwarzenberg, exministr zahraničí a emeritní předseda TOP 09

Celým jménem Karel Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas kníže ze Schwarzenbergu.

Tento český politik, považující se za křesťana, byl od počátku předsedou, nyní je předsedou emeritním, strany, jejíž ideový program vychází z evropských tradic křesťansko-judaistické kultury. Strana ctí morální hodnoty obsažené v jejím duchovním odkazu a v jejích tradicích, stejně jako individuální lidskou svobodu. Jakým způsobem aristokrat Schwarzenberg plní toto své poslání? Může se považovat za důstojného dědice maršála nad veškerým křesťanským vojskem, který bojoval za křesťanskou Evropu? Podívejme se tedy na to:

Pohled první

Jako ministr zahraničí (ne)vyvíjel aktivitu ohledně křesťanů vražděných a pronásledovaných především v islámských či islamistických zemích. Ano, v roce 2011 podporoval společné vyjádření ministrů zahraničí EU odsuzující pronásledování křesťanů. Nicméně tím jeho aktivity v tomto ohledu započaly a také skončily.

Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek mu napsal v dané záležitosti otevřený dopis. Dále Pavel Bělobrádek spolu s europoslankyní Zuzanou Roithovou vydal k dané problematice tiskovou zprávu. Arcibiskup Dominik Duka rovněž vyzval pana ministra zahraničí k větší aktivitě při obraně pronásledovaných křesťanů.

Reakce křesťana Schwarzenberga byla obdivuhodná. Práva křesťanů prý hájí stejně, jako práva Eskymáků.

 K tomu není co dodat!

Pohled druhý:

Jako ministr zahraničí přispěl k uznání Kosova, i když se vyjádřil, že jsou to teroristé. Jako křesťanovi mu nevadilo, že kromě řady jiných států, i členů EU, se proti uznání tohoto sporného státu vyslovil i Vatikán. Dnes tento problém narůstá s rostoucí snahou o zrušení víz pro Kosovo v rámci EU, což může mít velmi nepříznivý dopad na přistěhovaleckou krizi, poněvadž přes Kosovo se muslimští imigranti dle všeho pohrnou bez jakékoliv kontroly. Prakticky jediný z našich politiků, který na tento problém, na jehož počátku stál i pan Schwarzenberg, veřejně poukazuje, je europoslanec Tomáš Zdechovský.

Pohled třetí:

Zatímco turkrobijce Adolph hnal Turky sviňským krokem, Karel už tak horlivý není. Je sice pravda, že momentálně se k těmto adeptům na členství v EU (Ó, Bože, od kdy leží Turecko v Evropě?! To v Bruselu neovládají zeměpis?) je poněkud chladný, zásadně se proti nim nestaví. Ve věci genocidy Osmanské říše, jejímž přímým pokračovatelem je Turecko, na křesťanech v Amémii, se tento křesťanský politik vyjadřuje velmi a velmi laxně. Jako předseda zahraničního výboru PS sice před rokem, v rámci stého výročí masakru, souhlasil s rezolucí tohoto orgánu, označující tehdejší události v Arménii za genocidu, nicméně pak prohlásil, že se jedná pouze o názor výboru.

Pohled čtvrtý:

Velmi se angažuje v oblasti lidských práv. Když feministky Pussy Riot znesvětily katedrálu Krista Krále, křesťan Schwarzenberg to hodnotil jako projev nespokojenosti s ruským prezidentem Putinem. Že tyto ženštiny pošlapaly náboženské city ruských křesťanů, to už tomuto potomku slavného obránce křesťanství zřejmě nevadí. Co je proti Putinovi, je dle tohoto člověka dovoleno. Že se přitom znesvětí nějaký kostel? Zřejmě účel světí prostředky.

Pohled pátý:

Lidovce nazval černoprdelníky v narážce, že se jedná o stranu křesťanskou. Tento výraz pan Schwarzenberg sám nevymyslel, jen se opičil po prvorepublikovém agrárníkovi Švehlovi. Nicméně se jednalo o tu nejsprostší urážku členů této strany, z níž vyšla velká část politiků jeho vlastní TOP 09. Toto označení používali estébáci a bachaři v komunistických kriminálech pro vězněné kněze, řeholníky a křesťansky orientované politické vězně. Tento demokrat tak pošpinil památku všech křesťanů utýraných a popravených v komunistických žalářích. Možná si to neuvědomil. Jenže to by pak svědčilo, že jeho jazyk je někdy před jeho úsudkem.

Pohled šestý:

Nesmíme zapomenout ani na vybraný slovník knížecí jasnosti. O černoprdelnících jsem se už zmínil. Výrazy, které tento státník používá, nehodlám zde publikovat. Ctění čtenáři si určitě vybaví některé jeho výroky. Říká se „sprostý jako dlaždič,“ Ne, dlaždiči nepoužívají tak často tvrdé výrazy, jako tento aristokrat. Já jsem sice nepracoval s dlaždiči, ale s chlapy od krumpáče na dráze, což je něco podobného. Na pana Schwarznberga určitě nemají. Za krále hulvátů média svého času označovala pana Ratha, pana Kalouska a v poslední době unisono pana prezidenta. Možná se mýlím, ale dle mého soudu se tito pánové od knížepána mají co učit.

Pohled sedmý:

Křesťanovi Schwarzenbergovi mešity v ČR nevadí, ať rostou. Muslimové jsou výborní lidé.

Pohled osmý:

Ne, žádný osmý pohled nebude. Souhlasím s vámi, ctění čtenáři, našlo by se ještě dost pohledů na novodobého potomka slavného turkobijce. Ale ty si určitě doplní každý sám.

Je Schwarzenberg jako Schwarzenberg?

Budweiser Zeitung, 1938, č. 25, s. 2-3

http://www.kohoutikriz.org/data/w_dolez.php

http://austria-forum.org/af/Wissenssammlungen/Essays/Geschichte/Propaganda_in_den_Wappen_

http://tydenikobcanskepravo.parlamentnilisty.cz/2015/08/k-pricinam-schwarzenbergovy.html