Největší vítězství Ďábla?
„Zase jeden blouznivec, který věří v rohaté čerty a ďábly s kopytem a koňskou oháňkou, který v dnešní moderní době si zaslouží pouze soucit“, řekne si v tuto chvíli vážený čtenář. Pokud by se problém zúžil pouze na tyto, takříkajíc viditelné aspekty, dalo by se s tímto názorem souhlasit. Ano, středověké představy ďábla, resp. čerta s rohy a kopyty působí zcela jistě pohádkově. Projevuje se v nich však vliv antického myšlení, které spolu s židovstvím a křesťanstvím spoluvytvářelo evropskou kulturu. V antické mytologii byli takto zobrazováni Satyrové, kteří na středověkého, převážně nevzdělaného člověka, museli působit přinejmenším zvláštně.
Nicméně, vraťme se k existenci Ďábla[1] jako takového, bez ohledu na jeho zobrazování. Pokud přijmeme hypotézu, že neexistuje zosobněné Zlo, tedy Ďábel, neexistuje ani jeho protějšek, Bůh. Tady hned musím připomenout, že při této argumentaci nesmíme zapomínat na to, že Ďábel není rovnocenným protipólem Boha, tedy nějakou Bytostí, která by s Ním „zápasila“ o vládu nad Světem. To by z teologického hlediska byl tzv. dualismus a zcela by popíral jak křesťanství, tak i židovství. Ostatně ani islám se s dualismem neztotožňuje. Žádné z těchto náboženství, žádná církev, snad s vyjímkou některých "moderních" církví a sekt, nepřikládá Ďáblu stejnou pozici jako Bohu. Ďábel není druhou stranou téže mince. Ďábel, který stejně jako Člověk, byl stvořený Bohem, je pouhý padlý anděl, který se ve své pýše postavil proti Bohu. Poněkud jinak je to s Člověkem, který byl Ďáblem „pouze“ sveden, a proto mu Bůh „dal šanci na spasení“, jak je uvedeno v prótoevangeliu. [2]
Od nástupu osvícenství je velkou módou stavět nad Boha duchovní hodnoty, pomocí nichž Člověk může ovládnout Svět. Nikterak si nepřipouštíme, že největší duchovní hodnoty přitom plynou především od Boha. Krize společnosti, nemám tím na mysli pouze současnost, poněvadž tyto krize se ve stále kratších časových intervalech opakují, jsou především krizí duchovních hodnot, které, ať se to komu líbí či nikoliv, plynou z křesťanství a židovství. S krizí duchovní jde ruku v ruce krize morální a ekonomická, která se zdánlivě může odrážet ode dna bez ohledu na trvající krizi duchovních hodnot. O to větší bývají recese následující. Pokud někdo tvrdí, že ekonomická krize není důsledkem krize hodnot, pak se dopouští hlubokého omylu.
Samozřejmě, duchovní hodnoty mohou být různé, nezávislé na nějakém náboženství. Takové duchovní hodnoty, jak jejich tvůrci a propagátoři rádi zdůrazňují, pak odhalují skutečnou tvář náboženského tmářství a vedou lidstvo vstříc ke světlým zítřkům. Velmi neochotně si přiznáváme, pokud vůbec, že tyto volnomyšlenkářské duchovní hodnoty vedly ve svém důsledku k nejhorším genocidám a společenským katastrofám v dějinách lidstva a ke vzniku těch nejzrůdnějších ideologií, nacismu a komunismu. Samozřejmě, ve jménu světlých zítřků, v boji proti náboženskému tmářství.
Ne nadarmo se v době nedávno minulé například při výuce dialektického materialismu, nebo jak jsme s oblibou říkali „diamatu“, kladl tak obrovský důraz na boj proti Bohu. Proti komu nebo proti čemu takové úsilí? Když něco neexistuje, přece proti tomu nemá smysl bojovat. Tak soudruzi svým úsilím dokázat neexistenci Boha, a tedy i Ďábla, dokazovali pravý opak. „Prý i ďáblové věří v Boha a o jeho existenci nepochybují. Ale ono je tomu jinak. Ďáblové v Boží existenci věřit nemusí, ti o ní vědí s naprostou jistotou. Tato jistota se od víry liší a tak si ji ďáblové nemohou přičítat ke svým zásluhám či přednostem."[3] Materialistické úsilí o deteizaci Boha tak dostává novou dimenzi. Jak jsem uvedl na začátku: Ďábel není. Ďábel neexistuje. Ďábel navenek popírá sám sebe. Proto se ho nikdo nebojí. Proto se také víra v Boha se stává něčím nepatřičným, co se nenosí, co není „IN“, co není „cool“. Proto také téměř všichni, ať si to přiznáme, či nikoliv, sloužíme jedinému pánu, Ďáblu.
Nedávné vánoce byly obrovskou příležitostí k zamyšlení se nad těmito otázkami. Rudý Ďábel komunistické ideologie se stáhl do ústraní již před více než dvaceti lety. Alespoň navenek. Přitom na každém rohu, při každé příležitosti vystrkuje růžky. Třeba pod rouškou nespravedlivého ocenění lékařů uvádí naši společnost do krize, která může být ještě hlubší a s horšími následky, než stěží překonaná krize ekonomická. Socialistické odbory ukazují jasně, komu slouží a z koho vznikly.
Jiný, daleko rafinovanější černý Ďábel konzumizmu v nás dusí sebemenší snahu vymanit se z konzumistického pojetí života. I lidé nevěřící jsou spotřebitelsko–požitkářským pojetím vánoc zhnuseni a otráveni, a podvědomě cítí, že se děje něco nepatřičného. Tak se ozývají názory, že vánoce by se měly zrušit, protože to už dávno nejsou svátky klidu a pokoje. Tím by se zrušily svátky narození příchodu Spasitele. Když by nebyly vánoce, velmi snadno by následovaly velikonoce, které jsou vyvrcholením plánu Boží Spásy a tedy naplněním prótoevangelia. Také na velikonoce, byť v menším rozsahu se proto opakuje konzumistický humbuk a potlačuje se tak pravá podstata velikonoc. Kdyby se toto podařilo, Ďábel by slavil své vítězství. Opravdu by zvítězil? Může Něco zvítězit nad svým Stvořitelem?
Církev a tedy křesťanství, jsou tady již dva tisíce let. Současný stav společnosti je pouze dílčím a každopádně jen přechodným, ve skutečnosti fiktivním úspěchem Zla, tedy Ďábla. Jakožto Bohem stvořený, nikdy nad svým Stvořitelem nemůže zvítězit. Byť je dávno po vánocích, dovolím si připomenout jeden z jejich současných symbolů, oblíbené Betlémy. Jejich tvůrce, svatý František z Asisi, žil v době velmi podobné té naší. Třinácté století bylo na jedné straně poznamenáno poživačným a bezobsažným životem bohatých, na straně druhé velkou materiální bídou chudých. A nad tím vším se vznášela hluboká bída morální, která se nevyhnula ani osobám duchovním, včetně papeže Inocence III. Zcela přirozeně, jako reakce na bezobsažný, z dnešního pohledu konzumistický životní styl, začaly vznikat žebravé řády, z nichž jeden založil právě svatý František.
Podobně i dnes, stejně jako v době Františkově, není v módě, hovořit veřejně o Ďáblu, to jsem uvedl již na začátku. Dokonce ani kněží v mnoha případech nejsou tomuto tématu, resp. těmto formulacím nakloněni. O Ďáblu se při bohoslužbách obvykle hovoří pouze v souvislosti s liturgickými texty. Jinak se o něm cudně (já bych však řekl, že velmi necudně) mlčí. Kdo takto činí veřejně, jeví se hloupým, nevzdělaným či zaostalým. Proto já jsem hloupý, nevzdělaný i zaostalý současně. Nevím jak vy, ctění čtenáři, JÁ JSEM NA TO HRDÝ!
[1] Pokud používám u některých podstatných jmen, resp. zájmen velká písmena, činím tak z hlediska Božího Stvoření. Ve stejné dimenzi chápu slovo „Člověk“, tedy lidstvo jako takové, nikoliv lidského jedince.
[2] Gn 3,15
[3] DURYCH, V.: LUTHER A „OBECNÁ“ EPIŠTOLA. http://katolickacesta.wordpress.com/2010/05/29/luther-a-%E2%80%9Eobecna%E2%80%9C-epistola/
M. K. Pijáček
Dnešní stávka nebyl debakl, pane Plago
Dle soudu mnoha kantorů je pan Plaga nejhorším ministrem školství všech dob. Snad dokonce horším, než byla Kateřina Valachová. Přitom tento člověk se odvažuje tvrdit, že dnešní stávka učitelů je debakl!
M. K. Pijáček
Kdo za to může aneb Když pojem vlast se nenosí
Jsme v Česku, kde pojem vlast se nenosí. Jsme v Česku, kde národní hrdost, kterou mají jak Rusové, tak Američané, se zaměňuje za pálení trenek na Hradě a za strkání vlajky do vagíny. Kdo za to může? Prý učitelé a rodiče. Jen oni?
M. K. Pijáček
To by mohlo stačit, pane Miloši Zemane! Běžte se léčit!
Když jsem Vám ve druhém kole prezidentských voleb se zaťatými zuby dal hlas, nebyla totiž lepší volba, myslel jsem si, že už mne nemůžete ničím překvapit. Ani ve snu mne nenapadlo, že volím člověka zřejmě duševně chorého.
M. K. Pijáček
Hovězí rozhodnutí bruselské
Na základě pravidel přicházejících z Bruselu jeví se dost pravděpodobným, že nelegální migranti, kteří překročí hranice EU bez náležitého veterinárního osvědčení, můžou být utraceni.
M. K. Pijáček
Trenýrky, hymna, vagina a espézetka
Zatímco zneuctění symbolů naší vlasti, za kterou tisíce našich spoluobčanů položily život, je považováno za uměleckou invenci, nepochopenou chátrou z umlčované většiny, přelepení symbolu EU na espézetce je málem kriminalizováno.
M. K. Pijáček
Psáno uprostřed ramadánu aneb Ohrožují nás muslimové půstem?
Muslimové ať si během ramadánu vezmou dovolenou, prohlásila nedávno dánská ministryně pro integraci Inger Stojberg. Tím se stala černou skvrnou nejen dánské, ale celé evropské politiky, hned vedle Viktora Orbána či Marine Le Pen.
M. K. Pijáček
Jsem prostý věřící, pane Tomáši Halíku, a nestydím se za to
Pane Tomáši Halíku, Vaše pohrdání prostými věřícími, zveřejněné dnes na Christnet.eu, opětovně ve mně vzbudilo otázku, zda jste ještě kněz Kristův, nebo jste už zcela ve službách Satanových.
M. K. Pijáček
Nejsem Husa na provázku, pane Kalousku
Stejně jako jsem nebyl Charlie Hebdo. Tak jako tenkrát nešlo o svobodu slova, tak ani dnes nejde o svobodu umění. Jenže to Vy nejste s to pochopit, pane Kalousku.
M. K. Pijáček
Biskupové dali dárek ke Dni matek
Zhruba dva měsíce po slovenských biskupech se ozvali i čeští a moravští biskupové ve věci ratifikace vskutku nebezpečné Istambulské úmluvy, díky níž by se oslovení maminko a tatínku mohlo stát i trestným činem.
M. K. Pijáček
Je mi z toho nanic, Vaše veličenstvo
Zatímco během porodu vévodkyně z Cambridge svět téměř šílel, doktoři z liverpoolského špitálu, takřka v přímém přenosu, usilovali o nežití malého Alfieho. S požehnáním soudu a bez zájmu Vašeho veličenstva.
M. K. Pijáček
Je mi z Vás smutno, pane prezidente
Jako volič, který Vám ve druhém kole dal hlas, byť s obrovským sebezapřením, nevycházím z údivu nad skutečností, že místo státnické účasti při repatriaci pozůstatků J. E. kardinála Berana, pochleboval jste komunistické sebrance.
M. K. Pijáček
Co uděláme s Burešem?
Bratislavský krajský soud zamítl žalobu Andreje Babiše, že je neoprávněně evidován jako agent StB. Pražská kavárna a spol. ihned spustila, že je to estébácký konfident a práskač. Co teď s tím? Půldruhého milionu voličů mu věří.
M. K. Pijáček
Konec hnědého kardinála?
Po vyčpění zemanovského tématu po prohraných volbách, našli si pražští kavárníci jinou oběť. Oběť atraktivní, ba, dokonce atraktivnější než Miloš Zeman. Je to sám pražský arcibiskup, Dominik kardinál Duka. A začali pěkně zostra!
M. K. Pijáček
Také vy budete staří a zemřete!
Podle Jiřího Pehe Zemanovi voliči odcházejí a do volebního cyklu přicházejí mladí lidé. Za pět let půl milionu starých odejde a půl milionu přijde. Situace není pro postkomunistický tábor příznivá.
M. K. Pijáček
Nejsem bývalý šprt!
Pětadvacetiletý absolvent americké střední školy a odborník na školství Ondřej Kania tvrdí, že na českých školách učí bývalí šprti. To je tedy opravdu hrůza!
M. K. Pijáček
Lucii Sulovské chcípnul pes
Publicistka týdeníku ECHO si na Facebooku povzdechla, že jim zemřel pes. Pavel Bělobrádek ji opravil, že umírají lidé, ale zvířata pojdou či uhynou. A cirkus byl na světě. Dokonce i s Miroslavem Kalouskem.
M. K. Pijáček
Bejvávalo
V ZŠ Benešov Na Karlově v rámci projektu před necelým rokem zkusili výuku osvědčeným způsobem jako za první republiky či za Rakouska. Děckám se to líbilo, rodičům též. Ani rákoska či klečení v koutě jim nebylo proti mysli.
M. K. Pijáček
Drahý otče Josefe
dostalo se mi pocty, abych se s Vámi rozloučil. Je to pro mne čest a zároveň také bolest, poněvadž další setkání s Vámi na tomto světě už nebude.
M. K. Pijáček
Tunisan o silvestrovské noci zapíchl Poláka
Zločinné řádění přistěhovalců z muslimských zemí zasáhlo už i Polsko? Jak jinak si vysvětlit, že majitel bistra, Tunisan, smrtelně zranil polského mladíka? Kdy se to stane u nás? Máme si to nechat líbit?
M. K. Pijáček
Když pojem vlast se už nenosí
V ryku antizemanovského běsnění, téměř bez povšimnutí, se v den státního svátku stalo také něco, co má k tomuto významnému datu daleko blíž, než cokoliv jiného, jakkoli mediálně vděčného.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 284
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2368x