Kopnout si do Čunka i do Kalouska?

Mr. Bean svým inteligentním jemným humorem dokáže rozesmát snad každého. Nikdy jsem si však nemyslel, že mne rozesměje Jiří Čunek.

Zpráva, přednesená Jiřím Čunkem v sobotu dopoledne na sjezdu KDU-ČSL, mne několikrát rozesmála. Na rozdíl od smíchu při sledování Mr. Beana, to byl smích zabraňující pláči. Bláboly, páté přes deváté, zaměřené z části na očišťování samotného Čunka. Přednes mizerný, mnohokrát se přeřekl, a pokud chtěl říct něco, co neměl na papíře, tak se do toho důkladně zamotal. No hrůza. Nicméně, nezapomněl zabývat se Miroslavem Kalouskem. Jako by Kalousek byl hlavní příčinou situace, jaká ve straně momentálně je a Čunek byl pouze obětí.

Abych se stále nenavážel jenom do Čunka. On Kalousek se rovněž neprojevil zrovna jako grand. Aniž vyčkal konce Čunkova projevu, odešel a v kuloárech před novináři zprávu komentoval. Samozřejmě, že neopomenul udělat narážku na úroveň zprávy, která, dle Kalouska, odpovídá úrovni přednášejícího.

Co k tomu dodat? Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Je velmi dobře, že žádný z nich již nebude ve vedení strany. Oba představuji dost odlišné názorové proudy, i když to by nemělo být v demokratické straně ke škodě věci. Právě naopak. Avšak žádný z nich totiž nedokázal potlačit svou osobní zášť vůči druhému.

Oba, Čunek i Kalousek, přitom toho mají společného více než dost. Oba jsou bývalí předsedové strany. Oba jsou bývalí ministři. Oba mají touhu vládnout. Miroslav Kalousek před necelými třemi lety neváhal připustit spolupráci s komunisty. To ho stálo předsednickou funkci. Proč to udělal? Volební plichta dala předvídat obstrukcím od zlobivého a vzdorovitého dítěte Paroubka, kterému ve volbách zlý Topolánek sebral oblíbenou hračku. A komunisté, byť to sociální demokraté přímo nechtěli přiznat, byli jejich jediní možní spojenci. Kalousek toto dobře věděl a případná spolupráce s komunisty by Paroubkovy oranžové děti nadobro odstavila. Vláda Mirka Topolánka by měla v poslanecké sněmovně zajištěnou důvěru a on by měl ministerské korýtko jisté. Logicky to tedy od Kalouska byl velmi dobrý tah. Jako předseda demokratické strany si to však nesměl dovolit. Bylo to však pouze Kalouskovo, s nikým nekonzultované, sólo? Dovolím si o tom pochybovat. Sólový byl pouze obětní beránek, totiž Kalousek. A čunkovci měli cestu volnou. A Cyril Svoboda si to vyřídil se svým dávným rivalem. Jiří Čunek rovněž toužil po moci. Populistická forma akce „Kulový blesk po Čunkovsku“, tedy přestěhování Romů, ho vynesla na pomyslný Olymp české politické scény. Vůbec tenkrát nebral do úvahy, že např. noční přestěhování Romů na Jesenicko může ohrozit jeho stranického kolegu Adolfa Jílka v senátních volbách. Že to nakonec Jílek zdárně uhrál, nebyla vůbec Čunkova zásluha.

Během tzv. korupčních afér, z nichž mnohé byly možná zveličeny (kdo ví, o co vlastně šlo a komu se to hodilo a kdo stál v pozadí?), vůbec se nesnažil o své očištění, které mohl udělat pouze soud. Sotva policie případ odložila, již se dral zpět do vlády. Výhrady a otálení Mirka Topolánka a Václava Klause v případě znovujmenování Čunka do vlády se proto dá pochopit. Kdyby Čunek byl očištěn soudem, neměli by tito dva sebemenší důvod nedodržet zvyklosti a nepřijmout zpět do vlády předsedu koaliční strany.

Mohl bych dál pokračovat ve vyhledávání podobností mezi Jiřím Čunkem a Miroslavem Kalouskem. Nicméně abych nevyjmenovával pouze negativa. Oba jsou hluboce věřící lidé, oba jsou v jádru poctiví a dobří chlapi, kteří jdou za svým cílem a který ztotožňují se zájmy KDU-ČSL. Bohužel, tyto cíle nemusí být a také nejsou v jejich případě shodné. Oba dokážou do úmoru pracovat pro stranu, i když každý jiným způsobem. Proto oba mají v KDU-ČSL své místo.