Právě před 115 roky zemřel muž, který prosadil zrušení roboty

Velký Moravan, jehož jméno v učebnicích nenajdete. Dokonce ani v jeho rodném městě po něm nepojmenovali žádnou ulici, uličku, park, žádné zákoutí,na jeho rodném domě ani pamětní deska není.

Právě před 115 lety zemřel velký Moravan, který měl být a který také byl zapomenut. Přestože se nebývalou měrou zasloužil o zrušení roboty, usiloval o zrovnoprávnění češtiny s němčinou a jemuž se to částečně i povedlo, bez kterého by Brno vypadalo zcela jinak, poúnorovým komunistickým vládcům se vůbec nehodil do krámu. Upřímně řečeno, pro výrazně moravistické postoje nevoněl dost ani prvorepublikové reprezentaci. Otázkou je, čím nevoní dnes. Možná právě tím moravanstvím.

Svobodný pán JUDr. Alois baron Pražák se narodil 21. února 1820 jako syn hradišťského měšťana Augustina Pražáka v domě č. 89 na Mariánském náměstí. Dnes je to dům č. 71, v němž se nachází prodejna MEKS.

Tento uherskohradišťský rodák si již od studií, kdy se začal aktivně stýkat s moravskými vlastenci, uvědomoval svůj slovanský původ a především své moravanství. Není bez zajímavosti, že s češtinou se v dětství setkával pouze prostřednictvím česky hovořícího služebnictva. Na piaristickém gymnáziu v Kroměříži, kde započal svá studia, vyučovalo se sice německy, ale vlivem k češství a k moravanství hlásících se některých spolužáků si začal osvojovat svou příslušnost ke slovanskému národu.  Na brněnské filosofii se u něj díky vlivu Matouše Klácela a Řehoře Volného objevily první známky vlasteneckého cítění, které se dále rozvíjelo při právnických studiích v Olomouci.

Když byl v roce 1848 spolu se svým otcem, uherskohradišťským měšťanem Augustinem Pražákem, zvolen za královské město Uherské Hradiště poslancem do moravského stavovského sněmu, rád tuto poctu přijal. Právě na půdě sněmu Markrabství moravského se velmi horlivě začal zasazovat o práva Markrabství moravského. Proti politickému a organizačnímu splynutí Moravy s Čechami vystoupil s takovou razancí, že dokázal rozhodující měrou ovlivnit i názor ostatních poslanců, kdy pouze 6 poslanců hlasovalo proti. JUDr. Alois Pražák se tak vyslovil za požadavek autonomie Moravského markrabství, které bylo vždy nezávislé na Čechách a spojení s Čechy by dle Pražáka znamenalo porušení jednak moravské ústavy, jednak samostatnosti země. Důsledkem Pražákovy promoravské orientace byla neúčast na Slovanském sněmu v Praze v červnu 1848. Naopak, ve stejné dny se zúčastnil zasedání moravského zemského sněmu, na němž tento uherskohradišťský rodák prosadil zrušení roboty. Tím se stal tak známým, že byl zvolen za Moravany do rakouského říšského sněmu, přeloženého v listopadu 1848 do Kroměříže.

Roku 1849 stál Pražák u zrodu Národní jednoty svatých Cyrila a Metoděje, z níž později vznikla Matice moravská. Roku 1861 založil staročesky orientovanou Národní stranu na Moravě. Se skupinkou přátel, zejména s Janem Helceletem, P.Ignácem Wurmem a  Františkem Antonínem Mathonem, vytvořil volební výbor, který vydal předvolební prohlášení. Jeho zveřejnění umožnil redaktor Jan Ohéral, který je otiskl v Moravských novinách, jediném českém politickém listu na Moravě. Národní straně na Moravě nepřinesly volby do zemského sněmu významný úspěch, v březnu 1861 se však na Moravě zrodila moderní česká politická reprezentace, která nadále usilovala o co největší zastoupení v zemském sněmu a o uznání jazykové i národní samosprávnosti Moravy.

Po politických neúspěších při jednáních s vídeňskou vládou v roce 1863 setrvali čeští představitelé v pasivní rezistenci. Moravané však pod vedením Pražáka v roce 1874 vstoupili do říšské rady a Alois Pražák se v roce 1879 stal ministrem bez portfeje. Když se Češi konečně probudili z letargie a obeslali říšskou radu, stal se Alois Pražák v Taafeho vládě ministrem spravedlnosti. Z titulu své vládní funkce se významně podílel na přípravě tzv. Stremayerových jazykových nařízení, jež měla být prvním krokem ke zrovnoprávnění češtiny s němčinou v českých zemích. To se mu částečně povedlo alespoň v justici, kdy v tzv. vnějším styku se vedle němčiny používala taktéž čeština. Pražák byl i jednou z vůdčích postav punktačních jednání r. 1890. Když tato jednání nakonec zkrachovala, dvaasedmdesátiletý Pražák odešel z vlády i z aktivní politiky. I po odchodu do soukromí však prosazoval neúnavně myšlenku ústavních změn ve prospěch autonomního postavení českých zemí v rakousko-uherské monarchii.  V té době byl již povýšen do šlechtického stavu a byl členem panské sněmovny až do své smrti 30. ledna 1901.

Bylo vyhověno jeho přání být pohřben v rodinné hrobce v Mařaticích, kde je hrobka rodiny Pražáků dominantou mařaťského hřbitova. Tvůrcem náhrobku je s vysokou pravděpodobností varnsdorfský rodák, žák a později také člen Vídeňské akademie, sochař Vincenc Pilz, který vytvořil mnoho alegorických a mytologických soch a podobizen, a který také vystavoval na světové výstavě ve Vídni v r. 1873. Náhrobek, který silně narušil zub času a kterému hrozilo zhroucení, byl nákladem města v loňském roce opraven kameníkem Petrem Hubáčkem z Nedachlebic právě v roce 110. výročí jeho úmrtí.

JUDr. Alois Pražák se přátelil s řadou osobností. Mezi nejznámější patří např. K.H.Borovský, F.Palacký či F.L.Rieger. Je také jedním z mužů pražského Národního divadla, kdy jako celkem čtvrtý v pořadí poklepal jeho základní kámen. Výrazně však ovlivnil výstavbu Brna, které bez něho by vypadalo asi poněkud jinak. Podílel se na budování Okružní třídy po zbourání městských hradeb, jejíž součástí je dnešní Husova, dříve Eliščina ulice.  Bez něho by nestál Besední dům, či dnešní Moravská galerie. Ta sídlí právě v Pražákově paláci, který, stejně jako Besední dům, projektoval významný zastánce ideálu řecké renesance, architekt Theofil Hansen. Palác obývala rodina Pražáků až do jeho znárodnění, či spíše uloupení komunistickým režimem. Pražák rovněž inicioval a organizačně zajišťoval vybudování brněnské městské nemocnice U svaté Anny, jejíž projekt zadal rovněž Hansenovi.

Proto se nelze divit, že JUDr. Alois baron Pražák je čestným občanem Brna, Pardubic, Blanska a samozřejmě Uherského Hradiště. Městské zastupitelstvo mu udělilo čestné občanství dne 25. 9. 1890. Tuto informaci však nikde nezjistíte, s výjimkou Zpravodaje města Uherské Hradiště z ledna 2011, ve kterém jsem publikoval medailonek o Judr. Aloisi Pražákovi.

Je velmi smutné, že ačkoliv u příležitosti 110. výročí úmrtí tohoto velké uherskohradišťského rodáka se pietního aktu na hřbitově v Mařaticích zúčastnil i jeden z tehdejších místostarostů a dodnes radní něsta, do dnešního dne nebyla po JUDr. Aloisi Pražákovi pojmenována žádné náměstí.žádný park, žadná ulice či ulička, žádné sebezapadlejší zákoutí Uherského Hradiště. Tento velikán doposud nestál radnici ani za pamětní desku na jeho rodném domě. Současný majitel domu by proti tomu nic nenamítal, jak mi nedávno řekl.

Nelze říct, že by současná politická reprezentace Uherského Hradiště neměla potuchy o svém dluhu vůči tomuto významnému rodákovi. Vždyť kromě již zmíněného pietního aktu proběhla hojně navštívená přenáška, uspořádaná Muzejním spolkem v Uherském Hradišti. Nelze nic než doufat, že se radní a zastupitelé města, druhdy královského, dříve nebo pozdějí rozhodnou tento dluh vůči významnému rodákovi napravit.

Poznámka: Tento text (rozdíl je pouze v upraveném nadpisu, perexu, několika drobných faktografických údajích a v přidaných posledních třech odstavcích) jsem publikoval již před pěti roky. Jeho znovuzveřejněním chci jenom připomenout tuto významnou osobnost, která stále víc a víc upadá v zapomněni. Pokud jsem někoho touto "recyklací" urazil, prosím za prominutí.

Celý text přednášky, kterou jsem přednesl v rámci akce Muzejního spolku v Uherském Hradišt dne 3. března 2011, zveřejním na svém blogu 21. února 2016, v den narozenin Judr. Aloise barona Pražáka.