Mučedník rudé totality – P. ThLic. Vojtěch Basovník

Včera tomu bylo 59 let, co v důsledku nedostatečného ošetření ve vězeňské ošetřovně, ve věku 43 let, zemřel salesiánský kněz P. ThLic. Vojtěch Basovník, uvězněný pro nesouhlas s rudým totalitním režimem.

Foto převzato z www.vscr.cz

Rodák z Polešovic u Uherského Hradiště jako mladíček se ve svém rodišti seznámil s naší salesiánskou legendou P. Ignácem Stuchlým. Vstoupil do noviciátu ve Villa Moglia a po složení tzv. „věčných“ slibů studoval v Římě a v Turíně, kde také v roce 1939 přijal kněžské svěcení. Po návratu do vlasti působil jako kněz a pedagog.

Pověstná estébácká akce „K“ v roce 1950 jej přivedla jako vězně do internačního tábora v klášteře v Oseku, kde předtím sám působil. Zde se tajně dále věnoval klerikům. Odtud byl v září 1950 odvezen k výkonu vojenské služby k jednotkám PTP. StB sledovala vzdělaného mladého kněze a snažila se jej získat mezi kněze nakloněné režimu. Páter Basovník to však odmítl. Následně mu za případnou vstřícnost bylo nabídnuto místo na faře v Praze a možnost působit na teologické fakultě. Mladému knězi tak byla nabídnuta  slušná kariéra, ovšem za cenu poklonkování komunistickým mocipánům. Otec Basovník se však nezpronevěřil ani Bohu, ani svému přesvědčení a odmítl.

U PTP postupně prošel s jednotkou několik míst, např. Sázavu, Velkou Losenici a v květnu 1951 byl přeložen do Plumlova u Prostějova. U útvaru v Plumlově se P. Basovník opět ve skrytosti věnoval několika bohoslovcům z kongregace, přednášel jim teologii a také z ní u něj skládali zkoušky.

Když zemřel zakladatel salesiánské provincie don Ignác Stuchlý a inspektor salesiánů P. A. Dvořák byl ve vazbě, zvolili mladí salesiáni sloužící u pétépáků za nástupce dona Stuchlého právě otce Basovníka. Bohužel, v této funkce působil pouze několik týdnů, protože byl následně zatčen.

 Za tajné vyučování bohoslovců a jejich přípravu na vysvěcení v táboře v Oseku u Duchcova byl odsouzen spolu se dvěma z nich Vyšším vojenským soudem v Trenčíně v roce 1953 na 4 roky. Konkrétně se jednalo o trestný čin sdružování proti republice a zneužití náboženské funkce.

Trestného činu sdružování proti republice se měl P. Basovník dopustit rozšiřováním pastýřských listů v litoměřické diecézi a vyučováním salesiánských kleriků, jejich přípravou na zkoušky a na vysvěcení v soustřeďovacím táboře v Oseku. Za zneužití náboženské funkce označil soud v případě P. Basovníka jeho tajné pokračování v přednášení teologie řeholním klerikům i diecézním bohoslovcům (Jaroslav Čožík, Jaroslav Jáč, Jiří Pokorný atd.) při pobytu u jednotek PTP, k nimž nastoupil v říjnu 1950, a jeho překlad a rozšíření letáku „Vězňům“ s povzbudivým textem pro vězněné a internované spolubratry.

Amnestií prezidenta republiky ze dne 4. května 1954 mu bylo z trestu prominuto 16 měsíců, tzn. trest mu měl skončit v červnu 1955. Po věznění ve Valdicích byl převezen do vězeňského tábora Rtyně v Podkrkonoší, na tzv. Tmavák, kde pracoval v dolech při těžbě uranového uhlí. Jenže 11. února 1955 byl otec Basovník přijat na táborovou ošetřovnu ve Rtyni pro horečnaté onemocnění horních cest dýchacích. Vzápětí 15. února se objevily příznaky ischiasu a revmatismu. O tři dny později zjistil MUDr. Fruhwirth, že nemocný má v oblasti hýždí absces velikosti asi dvou dlaní, který pak léčil ichtyolovou mastí a obklady a 21. února pak provedl řez tohoto zánětu a dále ho vyplachoval a dával pacientovi penicilín. Jenže 9. března se objevily na kůži pacienta po celém těle modré skvrny a došlo k otokům všech končetin. O den později byl převezen P. Basovník do vězeňské nemocnice ve Valdicích a odtamtud do jičínské nemocnice, kde 17. března 1955 zemřel ve věku 43 let. Byl pochován na vězeňském hřbitově ve Valdicích.

V roce 1969 bylo získáno povolení k exhumaci a za účasti spolubratrů ze salesiánské kongregace a biskupa Štěpána Trochty jeho pozůstatky uložili do kněžského hrobu na hřbitově v rodných Polešovicích.

Přímou příčinou smrti byla podle patologa sepse (celkový zánět) a příčinou onemocnění rozsáhlý absces. Pro provedení léčby takovéhoto onemocnění, chirurgického zákroku, nebyly na táborové ošetřovně vyhovující podmínky. Při prohlídce lékařské dokumentace o průběhu léčby zjistila kontrola záměrně nedostatečně vedené zápisy. Znalec uvedl, že Dr. Fruhwirth mohl již dříve rozpoznat nebezpečný průběh onemocnění, zajistit jeho nemocniční léčbu, a především už na počátku zhoršujícího se stavu pacienta jej nechat převést do jičínské nemocnice. MUDr. Fruhwirth byl po úmrtí P. Basovníka zatčen, vyšetřován a obviněn za zanedbání lékařské péče, ale nakonec z rozhodnutí Lidového soudu v Trutnově 20.11.1956 zproštěn. Podle mnohých svědectví vězňů z Tmaváku se však Dr. Fruhwirth snažil starat o P. Basovníka i o ostatní vězně v úděsných táborových podmínkách poctivě a svědomitě. Dokonce i P. Basovník si ho během léčby chválil. Dle svědectví vězně Františka Kubaše MUDr. Fruhwirth velitele tábora žádal o převoz P. Basovníka, ale k převezení stále nedocházelo, takže byl převezen do jičínské nemocnice už umírající. Byl tedy zodpovědný za nedostatečnou lékařskou péči?

A co občané Polešovic?

Znáte svého mučedníka?

Učí se děti v tamní škole o rodákovi, který se nepodřídil rudé totalitě?

A co otcové obce?

Má tento místní mučedník nějakou pamětní desku kromě strohého nápisu na náhrobku kněžského hrobu? Pokud ano, je to dobře. Pokud ne, co s tím uděláte?

Prameny:

1. Čeští mučedníci z doby komunismu. In.: Teologické texty 2003 č.2
2. http://www.ustrcr.cz/cs/basovnik-vojtech