Šibalové z TESCO

Nevím jak jinde, ale v TESCO v Uherském Hradišti jsou pěkní šibalové, ne – li něco horšího. Návštěva obchodní či jiné inspekce by jim neuškodila. A čím častěji, tím lépe.

Do hypermarketů chodím velmi nerad a proto velmi zřídka a raději nakupuji u drobnějších obchodníků. U hypermarketů mám zafixováno, že jsou to všeobecně podvodníci, vydávající scheisdreck za kvalitní zboží, případně si vymýšlejí další triky, jak oblafnout zákazníky. V posledních dvou týdnech jsem se o tom přesvědčil v uherskohradišťském hypermarketu TESCO.

Dnes v devět ráno jsem u nich koupil kapra. Měl rovné tři kila, jak mi řekl prodavač. Na účtence pak bylo 3,02 kg. Prkotina nebo záměr? Nevím, ale váha byla do pokladny zadána ručně prodavačem. Cena byla dobrá. Za I. jakost 79,– Kč za kilo, u výběru 84,– Kč. Rozdíl mezi první třídou a výběrem byl ve váze, kdy hranicí byla dvě kila padesát. Dobrá, koupil jsem si výběr za 84. Jenže doma na účtence jsem zjistil, že cena za kilogram je 88,– Kč. Jak je to možné? Nejsou to ta dvě deka nad tři kila, kdy jsem spadl do vyšší ceny? Jenže ta na prodejním stánku uvedena nebyla. Klidně bych dal i devadesát korun za kilo, pokud by cena byla na účtence stejná, jako na vývěsce. Takže TESCO v UH jsou pro mne šibalové a šejdíři. Že jsem si nezkontroloval účtenku na místě? Venku, kde pěkně mrzne a za vámi je nekonečná řada čekajících zákazníků vás to ani nenapadne.

Překvapení s kaprem mělo pokračování, dokonce nastalo dřív, než jsem si doma prohlédl účtenku. Kapra jsem měl v plastovém patnáctilitrovém kýblu s trochou vody. Cesta domů mi trvala deset minut. Kapr je schopný přežít v těchto podmínkách podstatně delší dobu. Jenže když jsem přijel domů, voda v kýblu byla narůžovělá od krve, pomalounku vytékající kaprovi z tlamy. Ten sice ještě žil, avšak když jsem jej dal do vany plné vody, místo toho, aby se vzpamatoval, kladl se na bok, což je neklamná známka jeho posledních okamžiků. Pro jistotu jsem jej okamžitě zabil. Když se nad tím zamyslím, není se čemu divit. Tři poměrně malé kádě, u jiných prodejců bývají podstatně větší, notně zaplněné kapry, jako dobře zaskládané regály v přeplněném skladu. Vodu tam samozřejmě měli. Jenže ta nepřitékala, jak to vidívám u jiných prodejců, byla tam pravděpodobně jen proto, aby kapři tam nebyli docela na suchu, aby byli aspoň mokří, když už byli málo živí. Na toto by se mohli inspektoři zaměřit. A kde jsou pověstní ochránci zvířat? Když je jich třeba, tak jsou zalezlí.

Další zkušenost je asi deset dnů stará. V regálu byl rybízový džem fy Hamé, sklenice 260 g za 19 korun a nějaké haléře. Vzal jsem jich pět. Při kontrole účtenky doma, bral jsem větší nákup, jsem zjistil, že mám naúčtovány jen dva džemy a tři rybízové ovocné směsi, tedy marmelády, které však jsou o pětikorunu dražší. Velmi podobná etiketa a všechny sklenice byly naskládány na stejném místě. Takže jsem kupoval v dobré víře pouze jeden druh zboží. Bohužel byly dva a v různé ceně. Dobře mi tak, měl jsem si každý kus řádně prohlédnout. Není to však jeden z triků tohoto povedeného hypermarketu?

Ten den jsem tam kupoval i rohlíky. Nikde jsem se nedopátral, zda jsou čerstvé či ze zmrazeného těsta nebo tzv. dopékané. Když jsem se ptal prodavačky, odpověděla mi, že to neví. Rovněž mi scházela informace, od kterého pekaře ty rohlíky jsou. Zda je to Delta, Ospek či někdo jiný. Ona to možná opravdu nevěděla. Ale co její nadřízení? Není to záměrné porušování zákona? Pokud vím, povinnost označovat pečivost pro obchodníky stále platí.

Co na závěr? V hypermarketu mne už dlouho nikdo neuvidí. A v uherskohradišťském TESCO už vůbec. Kéž byste co nejrychleji zkrachovali, šibalové jedni.