Trestat ženy za potrat?

Michal Kretschmer ve stejnojmenném článku reagoval na postoj P. Franka Pavone, ředitele organizace Kněží pro život (Priests for Life), který napsal, že ti, kdo mají být trestáni vězením za provedení potratu, nejsou ženy, jež potrat podstoupily, ale jen ti, kdo potrat provedli.

Je nutné na toto téma diskutovat? Určitě ano. Nic to však nezmění na skutečnosti, že potrat je vražda a to vražda nájemná, která podle trestního práva civilizovaných zemí bývá sankcionována tvrdšími tresty. Nájemcem je v tomto případě žena, vrahem potratář. Pro ženu je zde pouze jedna polehčující okolnost: klima ve společnosti, které považuje vraždu nenarozeného dítěte za stejně banální, jako třeba vyříznutí kuřího oka. Přesto je vinna vraždou, resp. naváděním k vraždě. (A teď mne kamenujte, ochránci lidských práv, feministky či genderisté!)

Na tento, přiznávám, dost nekompromisní postoj, reagoval jeden můj přítel, jehož si velmi vážím, slovy: „…v zásadě máš pravdu, leč pokud nebude ve společnosti obecná shoda na tom, že potrat je kriminální čin, není možné potraty trestat. Jednoduše přirozené právo se vyvíjí spolu se svědomím lidí“.

Co se týče přirozeného práva, dovolím si zásadně nesouhlasit. Přirozené právo se nevyvíjí, poněvadž je současně zákonem Božím, jak plyne například z etiky Tomáše Akvinského. Tudíž nemůže jakýmkoliv způsobem přesahovat zákon Boží. To jen my lidé, si ve své pýše namlouváme, že se můžeme rovnat Bohu či nějak Ho přesahovat nebo dokonce se bez Něj obejít. Tolik k vývoji-nevývoji přirozeného zákona.

Ale teď k vlastnímu tématu. Samozřejmě, za současného společenského klimatu tyto ženy nelze kriminalizovat, přestože se v podstatě dopouštějí trestného činu, spočívajícího v navádění k vraždě jejich vlastního dítěte. Bohužel, v naší ateisticko – konzumistické společnosti, kde osobní sobecké zájmy jsou vysoko stavěné nad zájmy obecně lidské a tedy nad zájmy Boží, je velkým problémem potratáře a dotyčné ženy stíhat. Ve vyspělé euroamerické společností, jejíž jsme součástí, jsou tyto zájmy, bohužel, masívně podporovány hromadnými sdělovacími prostředky všeho druhu. Za touto podporou pak stojí zájmy nadnárodních korporací, stavějících svůj byznys a s ním spojené obrovské zisky na demoralizaci společnosti, která však má své kořeny právě v křesťanství a židovství a od kterých se nezodpovědně odpoutává, ba dokonce je vytrvává, ničí je. (Ó, jak přes všechny výhrady závidím muslimům, kteří si vlastních hodnot a tedy i Boha cení více než vlastního života!) Tyto zájmy jsou potom v jednotlivých zemích, tedy nejen u nás, protlačovány do legislativ prostřednictvím nejrůznějších politiků. Není náhodou, že někteří sexuologové či potratáři požívají prebend zákonodárců. A propos: Není náhodou jeden potratář významným členem jedné ze současných vládních stran a nestojí v čele nějakého velkého města? Pokud se mýlím a takový politik u nás neexistuje, odpusť, ctěný čtenáři, roztržitému staříkovi.

Vážený čtenář se mnou bude určitě souhlasit, že nacismus a komunismus byly nejzrůdnějšími režimy (nejen) dvacátého století. Přesto musím konstatovat, že v otázce potratů byl nacismus "humánnější" než komunismus, pokud se slovo humánnost dá ve vztahu k nacismu vůbec použít. V nacistickém Německu potraty byly zpočátku těžkým kriminálním deliktem a po jejich legalizaci se u německých a rasově čistých žen stejně povolovaly zřídka. Důvody byly, samozřejmě, docela pragmatické: reprodukce německého (pokud možno mužského) obyvatelstva. Tedy "výroba" tzv. kanonenfuter, tedy vojáků.

V komunisty ovládaném Sovětském Rusku byly potraty legalizovány jako první na světě už v roce 1920. Druhou zemí, v níž bylo vraždění nenarozených legalizováno,bylo demokratické Švédsko v roce 1938. V té době tam však vládli socialisté (!). Nacistické Německo k tomu přistoupilo až rok po Švédsku.

U nás jásáme, protože v roce 2010 bylo u nás zaznamenáno "pouhých" 39 273 potratů proti 123 695 potratům v roce 1990. I tak naši potratáři v roce 2010 vyvraždili jedno větší okresní město. Dál už asi není co dodat. Vlastně je.

Můžeme se modlit. To je velmi silná zbraň.