Štiky v topáckém rybníce

aneb Staré psy novým kouskům naučiti nelze. Politika totiž není technologií moci, jak se mnozí domnívají.

Již Niccolo Machiavelli považoval moc za hlavní atribut politického života. V tomto duchu by se dalo konstatovat, že cílem a smyslem politiky je uchopení moci. Přes všechny proklamace současných i minulých politických stran o budování veřejného blaha a zájmy občanů, téměř vždy se tyto strany stávají prostředky pro uchopení většího či menšího kousku moci.

To, jak chutná moc, podrobně rozebral v šedesátých letech Ladislav Mňačko v knize „Ako chutí moc“. Obsah je dodnes silně a silně aktuální, protože dané téma je nadčasové. Mňačko ve své knize naznačuje i to, na co se v politice neustále zapomíná. Na rozdíl od machiavellistického pojetí politiky a moci, politika není pouhou technologií moci. Politika jsou také ideály, ideje, myšlenky. Tedy něco, co politickou stranu, které jde o víc, než o pouhé uchopení moci, dělá stranu skutečnou, veskrze konzervativní. Konzervatismus v tomto pojetí není nic zpátečnického, zkostnatělého, ale něco, co staví na určitých hodnotách a ideálech a samozřejmě, určité ideály a hodnoty sám vytváří. Konzervatismus tak nemusí být brzdou, ale naopak hybnou silou pokroku celé společnosti. Jenomže …… …!

Co však mají dělat a také mnohdy dělají ti, kteří se na moci nepodílejí, případně jsou od ní odstaveni a přitom po moci bytostně touží? Snadno se to řeší vznikem stran nových, které se časem uchytí a zaujmou náležité místo na politické scéně, nebo také zaniknou dřív, než si jich někdo stačí všimnout.

Tyto strany tak často zakládají nespokojenci z jiných stran, když jejich podíl na moci je ohrožen. Jsou to mnohdy, obrazně řečeno, štiky v příslušném politickém rybníce, které již nejsou tak dravé, aby odolávaly štikám mladším a dravějším. Navíc je tam také spousta líných kaprů, kteří, přesazením do nového politického rybníka, by mohli urvat pomyslný kus moci a stát se tak štikami. Rovněž sem patří bezpartijní kariéristé, kteří doposud nikam nepatřili a najednou zavětřili svou příležitost. A samozřejmě spousta idealistů, blouznivců a snílků, kteří věří, že v novém politickém rybníce bude voda čistší, průzračnější, nebude v ní tolik bahna, které je znechucuje, pokud jde o tzv. věci veřejné. Ti ovšem dravým štikám tvoří tak nanejvýš křoví, stafáž. Skuteční zakladatelé nového politického rybníka – vysloužilé štiky, staří političtí harcovníci – mohou stanout v čele zcela nepokrytě, nebo se stát „šedou eminencí“ a do čela dát neokoukané tváře, čímž se vytvoří zdání nového, minulostí nezatíženého politického subjektu.

Třeba v topáckém rybníce se skutečný zakladatel stal šedou eminencí a na výsluní se objevil charismatický, lidmi oblíbený a především slušný aristokrat Karel Schwarzenberg.  Ať se to Miroslavu Kalouskovi líbí nebo ne, bez záštity knížepána by určitě neprorazil.

Říká se, že starého psa novým kouskům nenaučíš. A každý starý politický pes si tu svou boudičku dobře hlídá a proto se obklopuje patřičnými lidmi. Lidmi, na které se více či méně může spolehnout. Lidmi, kteří na veřejnosti nejsou moc známí, ale kteří mu tu boudičku, alespoň dle jeho mínění, dokonale ohlídají. Platí to samozřejmě na všech úrovních stranické hierarchie, tedy i v krajích a regionech. Tam to platí možná ještě víc. Já bych je nazval takovými Jájínky, kteří dávají pozor, aby se jejich lídrovi nestalo nic nečekaného, mnohdy jsou i zámožní, takže si svého „bosse“ nejrůznějším způsobem omotávají kolem prstu. A ten si většinou ani neuvědomuje, že kolem něj čile rejdí dravá štika, čekající pouze na svou příležitost.

Když to tak beru kolem a kolem, takových Jájínků je plno. A staří političtí psi v jiných partajích to dobře vědí. A poněvadž nejsou o mnoho lepší, či spíše vůbec nejsou lepší, budou tak poukazovat na nehomogenní slepenec topky. Všichni, myslím tím štiky v topáckém rybníce i politické harcovníky ostatních partají, dobře vědí, že do topky přišla celá řada slušných nebo aspoň relativně slušných lidí, kterým není jedno, jakým směrem se nová strana ubírá a kdo a jakým způsobem ji reprezentuje.

Koluje video, ve kterém se praví, že vznik TOP09 byl připraven dávno před oficiálním vznikem topu jako komplot Kalouska a Topolánka. Nevím, zda je nahrávka pravá. Dnes se dá na objednávku vyrobit cokoliv, třeba i podpis, který soudní znalec uzná za pravý. Pokud je však pravda to, co na videu zaznělo, není se co divit, že známé osobnosti se do TOP09 moc nehrnou. Oslavovaný ekolog Bedřich Moldan jeuž také politickou vykopávkou.

Navíc v celé topce kromě syrového, neřku-li surového pragmatismu, chybí jakákoliv idea či ideály. Ideály, jak už jsem se zmínil na začátku, nejsou jen tak nějaká, nepotřebná veteš. Na nich stavějí lidovci a mají svůj základ jistý. Na nich stavěli i nacisté a lidé za nimi šli. Dobře to věděli a vědí i komunisté. Ideály třídního boje, vědeckého komunismu a především světové socialistické revoluce táhly a dodnes táhnou masy. Přes všechna zvěrstva, co mají na svědomí.

Když jsem byl o prázdninách na prvním veřejném vystoupení topky v Brně, tenkrát se Miroslav Kalousek v souvislosti s vysvětlováním zkratky TOP ještě odvážil použít slovo "křesťanství", které však v zápětí doplnil slovy "obyčejná lidská slušnost" pro ty, komu ideály křesťanství nejsou zcela blízké. To bych ještě bral. Ovšem na jednom jednání na krajské úrovni jsem v tomto směru zažil studenou sprchu. Kolega prohlásil, že jsme křesťanská strana. Hysterická reakce Kalouska nás dost překvapila.

Řadový topák, tedy ten, který třeba i svou funkcí vytváří křoví jiným, ale přitom není štikou, začne mít pochybnosti, zda měl do politiky, byť na regionální či krajské úrovni, vůbec vstupovat.  Dle mého soudu má v podstatě dvě možnosti:

1) Vykašlat se na všechno s tím, že to nějak dopadne a dát tak za pravdu vnějším zaujatým kritikům – a je jich opravdu dost,

2) nebo to vše „rozrýpat“, veškeré servítky a ubrousky nechat doma a vystoupit proti zlatokopům, štikám a bafuňářům. A to i s vědomím, že kritik sám může rychle skončit (určitě politicky, doufám že ne profesně), nebo případně může stranu i poškodit. Je ovšem otázkou, zda se topka již teď sama nepoškozuje daleko víc.

Jsme dva měsíce před velkou zkouškou nových i starých stran. Rozhodnutí vedení TOP 09 neměnit kandidátku do parlamentních voleb, původně sestavenou pro podzimní volby, vypadá z pohledu voliče velice líbivě. Vzhledem k tomu, že se dobře ví, jak tyto kandidátky byly sestavovány - uznávám, že zde obrovskou roli hrál faktor času - je to pouze taktický manévr zachovat zahřáté psí boudičky starým pejskům, kteří se již nové kousky nenaučí, ale kteří se tak ovšem tváří.

Tím spíš je nutné, aby všichni idealisté, blouznivci a snílci, kteří do topky vstoupili pod vidinou nové strany, která bude docela jiná, než ty stávající, aby vnitřním tlakem usměrňovaly staronové zachránce "pravicových hodnot", aby se tito necítili tak bohorovně, aby museli plnit vůli svých voličů. A tito političtí outsideři, kteří mají dělat topáckým špičkám pouze křoví či stafáž, mají v rukou mocnou zbraň. Komunální volby letos na podzim. Pokud zdravé jádro topáků nepřipustí, aby v komunálních volbách na čelných volitelných místech se umístili kariéristé, myslící především na své zájmy, můžou se tak oslabit pozice staronových politických bafuňářů, kteří se více či méně uhnízdí v Poslanecké sněmovně. Pozor, argument, že na volitelných místech topáckých kandidátek je řada zcela nových tváří nic neznamená! Ano. K podílu na moci je připuštěno i pár neokoukaných a relativně spravedlivých. V krajích se objevily některé charismatické a především slušné osobnosti, jako např. v Brně  Anna Putnová, Petr Gazík ve Zlíně či Roman Šmucler v Karlových Varech. Ostatně právě Roman Šmucler to vyjádřil velice natvrdo, když se označil za maskota pro staré politické harcovníky a raději se na to vykašlal. Klobouk dolů před takovým „maskotem“!

Na radnicích by se pak mohli objevit noví lidé, nezatížení politickou minulostí na jakýchkoliv úrovních, kteří by mohli být tím novým větrem, který vyčistí Augiášovy chlévy místních samospráv. Že nemají náležité zkušenosti? Nevadí. Pořád lépe, než se nechat vést za ručičku někým, kdo si tímto způsobem prodlouží dobu svého vlivu, i když o svou pozici třeba přijde.

Za tři roky se to stejným způsobem může zkusit v krajských volbách. To, co jsem nastínil ve vztahu k topce, mělo by být vlastní zdravým jádrům i v ostatních demokratických stranách. Ale začít musí především topáci, jestliže chtějí být stranou novou, neokoukanou, politickými skandály doposud nepoznamenanou. Jim zatím hodně lidi věří. Pokud to dokážou, potom budou jiní, než ostatní. Podaří se to? Upřímně řečeno, jsem v tomto poněkud skeptický.

Ó, jak rád bych se mýlil!