RŮŽE PRO UČITELKU A ...
M. K. Pijáček
I učitel má duši, pane profesore
Voňavým muškátem pokouším se zahnat splín, kterému podléhám vždy první den prázdnin. Přemítám nad posledními dny a pozoruji, jak do sklenky občas ukápne slza. Zase mne dostali, banda jedna! Pokolikáté už?
M. K. Pijáček
Ani prdel, ani prsíčka
Nad pohárkem lahodné frankovečky přemítám, co všechno se kantor o sobě od študáků může dovědět a jak se přitom nestačí divit. Ale když ti študáčkové jsou správná banda, pak to ani tomu kantorovi tolik nevadí.
M. K. Pijáček
Růže pro učitelku aneb Dostali svou učitelku
„Je to banda, ale dostali mne,“ řekla mi kolegyně a po tvářích se jí kutálely velké slzy, ústa přitom měla roztažená v širokém úsměvu, vyjadřujícím ohromnou radost.
M. K. Pijáček
Sbohem, děcka moje, takřka vlastní
Tak už je to tady. Poslední okamžiky, než vám rozdám maturitní vysvědčení, ještě jednou a naposledy se na vás podívám a potom se rozejdeme, abychom se už nikdy nesetkali. A přece, bylo to krásné a bylo toho dost ...
M. K. Pijáček
Modlitba před poslední večeří
Tak tu sedím, doušek červeného tramínu ku půnebí tisknu a po jazyku válím a čekám na chvíli, kdy se svými bobánky k poslední večeři před maturitou sednu. Co jen jim říct? To je otázka. Tolik toho na srdci je a slov se nedostává. Snad slova modlitby za ta děcka skoro vlastní vyjádří to, co k nim cítím.
M. K. Pijáček
Pane profesore, dal byste mi taky?
Nad pohárkem šedého burgundského jsem teď znovu prožíval několik minut starý zážitek, který by se asi těžko vymyslel, ale který napsal sám život.
M. K. Pijáček
Děcka moje, takřka vlastní
Stužkování maturitní třídy je pro třídního kantora i pro jeho študáčky zlomový okamžik. Trochu mi to připomíná vojnu, když mazáci, kteří měli civil „za pár“, začali stříhat metr. „Každý den v šestnáct hodin,“ jak se zpívá v jedné vojenské písničce, „cenťáček zahodím.“ V šestnáct hodin, totiž, po tzv. rozkaze, oficiálně končil den. Stejně tak ostužkovaní „skoromaturanti“ každý den po poslední hodině budou blíž první velké zkoušce v jejich životě, maturitě. Ačkoliv se to nyní nezdá, bude čas, který se obvykle tak strašně vleče, najednou zrychlovat, utíkat či dokonce pádit. Čas maturity bude najednou za dveřmi a človíček študácký si čím dál tím víc bude uvědomovat, co všechno ještě musí stihnout.
M. K. Pijáček
Soudružko učitelko, vy jste kráva
Džbánek jemně sladkokyselého burčáku harmonické chuti, ne teplého, ne studeného, dal zavzpomínat na přidrzlou děvčicu, která se stala učitelkou.
M. K. Pijáček
Tablo
„Pane kolego, viděl jste tablo 4. A? Něco tak ostudného jsem za ta léta, co učím, nezažila. A představte si, pane kolego, třídní to ještě zlehčuje!“
M. K. Pijáček
Botičky aneb Já tomu spratkovi asi ublížím!
Suché Zweigeltrebe z pozdního sběru v Blatnici pod Svatým Antoníčkem ve spojení se starou anekdotou inspirovalo humoresku o nelehké, ba až nebezpečné práci pedagoga.
M. K. Pijáček
Slepička
Humoreska, inspirovaná sklenkou modrého rulandského, jehož barva prolitou krev gladiátorů připomíná, pojednávající o profesorovi, jehož nikdo si nevážil a kterak nakonec miláčkem studentů se stal.
M. K. Pijáček
Šahals? aneb Resuscitace paní učitelky
Lehce erotická humoreska, při lahvince frankovečky o silvestrovské noci rozepsaná a na Nový rok odpoledne při pohárku voňavého tramínku dokončená, milým kolegům a ještě milejším studentům věnovaná.
M. K. Pijáček
Jak doběhnout učitele
Myslím tím při písemce. Tomuto tématu se věnuje facebbook „10 nejpromakanějších taháků, na které vám učitel nikdy nepřijde“, který má již přes pětadevadesát tisíc příznivců.
M. K. Pijáček
Pili jste mi krev, ale těším se na vás!
„Jestli budou moje děcka po mně, tak je asi pozabíjím.“, řekl mi jeden kamarád, když nám bylo asi sedmnáct. „Proto také já žádné mít nebudu.“, odpověděl jsem já.
M. K. Pijáček
Děcka, vy mne obohacujete
Každé setkání se studenty mi přináší vnitřní obohacení. A není důležité, zda setkání proběhlo v pohodě, nebo mne vytočil nějaký „syčák" či dokonce celá třída. Každý z nich je zcela nezaměnitelný jedinec a všichni dohromady tvoří nezaměnitelný, jedinečný a vyjímečný kolektiv. Každý člověk, tedy i student, byl stvořen právě pro svou dobu a pro svou společnost, každý má své jedinečné poslání. Ať se to komu líbí či nikoliv. Stejně jako milující rodiče se dokážou rozhněvat na neposlušné dítě a také je náležitě potrestat, a přitom necítí žádnou vnitřní zlobu, protože je milují, také i já musím své studenty milovat a já je skutečně miluji, i když je to někdy opravdu velice těžké.
M. K. Pijáček
Každou hodinu aspoň jeden úsměv
"Alespoň jeden úsměv denně." Těmito slovy jsem zahájil nový školní rok ve své třídě. V dalších dnech jsem tuto větu zopakoval ve všech třídách, v nichž učím.
M. K. Pijáček
Příměří skončilo, boj začíná
??? Přece mezi študáky a kantory. Prázdninové příměří skončilo a desetiměsíční boj o přežití začíná. Nebo to bude jinak?
M. K. Pijáček
Děcka, děkuji vám!
Ne všechno, co jsem dělal, dělal jsem rád. Ne na všechno jsem hrdý. .
Počet článků 284 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 2236 |
Člověk, který má rád lidi. Přesto dokáže, a to velmi často, jiné nadzvedávat ze židle. Nekompromisní zastánce tradičních, tj. křesťanských hodnot. Velmi silný euroskeptik, odpůrce totalitářů pravých i levých. Z hloubi duše nenávidí lidskou hloupost, zejména pokud je spojená s jakýmkoliv druhem moci.